Pořád se bojim telefonovat

01 března

Je to trochu lepší, ale moc se toho vlastně nezměnilo.

Naučila jsem se, že je lepší to neodkládat, prostě to udělat hned, jak je to možný, strhnout to jako náplast. Jenže neodkládat to je těžký. Jako s učením a tak. Odkládat to je lákavý a sladký, ale nebezpečný, protože se tim zvyšuje stres a pocení.

Naštěstí teď volám kvůli docela příjemným věcem. Chci od někoho, aby mi nadiktoval něco o svym filmu, chci někoho pozvat na tiskovku, chci se zeptat, jak mám vyplnit nějakej papír. Telefonáty, co maj smysl. Trochu. Stejně bych to ale skoro všechno řešila radši mailem.

Protože, já nevim prostě.

Když mně někdo volá, tak kromě toho, že to většinou nezvednu, jsem u toho hovoru stejně moc ve vnitřním napětí a nevnímám, co se říká. A když je to něco, co vyhodnotim jako důležitý, stejně jim většinou řeknu, že teď nevim a jestli by mi nemohli poslat mail. Chci mít klid si všechno promyslet. 

Navíc co to prostě je, ty telefonáty. Nechci zničehonic mluvit s někym cizim, když zrovna vařim rejži nebo tak. To je jak kdyby někdo přepadl vyplašenýho a nepřipravenýho kolouška. A buď chci vidět při mluvení hejbající se obličej a artikulující vnější mluvidla, nebo si chci psát.

Problémy introvertů prostě.


Hele, kolouška, jak má štíhlý nožky. A pod nim další úžasná Chilanka.


Taky byste si mohly/i chtít přečíst

0 komentářů

Hodně jste četly/i

Mám instáč

Právě čtu

tohle

Tři truchliví tygři
tagged: currently-reading
La Muerte y Otras Sorpresas
tagged: currently-reading

goodreads.com