Proč bylo studium literatury v mym případě chyba

27 dubna

Ono to jako znělo docela logicky, před těma čtyřma rokama, jít studovat literaturu. Čeština mě na střední bavila tak nějak nejvíc, knížky jsem měla ráda, četla jsem celkem dost, bavilo mě o literatuře mluvit, měla jsem na ni nějaký názory, tak proč ne prostě, studovat to bude přesně pro mě, bude mě to bavit, myslela jsem si. 

No a jako ani ne.  

Předevšim, ta povinnost číst. Číst všechno, a hlavně pamatovat si, co jsem přečetla. Ta povinnost mi čtení úplně znechutila. V posledních dvou letech jsem číst v podstatě přestala, protože věty jako „ke státnicím vůbec nechoďte, pokud nepřečtete od Vrchlickýho všechno“ mi prostě sebraly chuť. Já to stejně všechno nepřečtu. A i kdyby jo, tak si to nebudu všechno pamatovat. Tak k čemu to je. A knihy, který bych číst chtěla, taky nečtu, protože mám pocit, že na to nemám čas a musim číst celý dílo Vrchlickýho/Březiny/Holana.  

To je vlastně celý. Povinnost číst v kombinaci s tim, že mám paměť jako vorvaň a stejně si nepamatuju, co jsem přečetla, pak taky to, že musim číst milión věcí, který mě vůbec nezajímaj, pak to, že mám pocit, že mi vysoká škola ukradla muj nejoblíbenější koníček, prostě nasrat. Taky mě nebaví, že spousta literatury, která mě baví, je v akademickym prostředí většinou vnímaná jako pokleslá a její znalost je mi k ničemu. Tak mám prostě ráda popliteraturu a bavěj mě romány s příběhem, no. Žiši. 

Literatura byl taky hlavní důvod, proč jsem si studium o rok prodloužila, ale ono to vlastně  nemělo smysl, protože jsem tu nechuť číst nepřekonala a teď se ty státnice blížej a já jsem na tom skoro stejně jako před rokem. 

Ale jak se ten konec blíží (snad to ukončim, achjo!), už se mi zas chuť číst mírně vrací. Už se těšim. Vynořujou se mi v hlavě další a další tituly, který si pak budu chtít přečíst. Jako první to bude Mapa del cielo, což je druhej díl úžasný sci-fi trilogie od španělskýho autora Felixe J. Palmy. Host před čtyřma rokama vydal první díl přeloženej do češtiny, ale na další se asi nechystá, tak jsem se naučila španělsky a přečtu si to v originále, no big deal. Pak chci Sto roků samoty a cokoli od Borgese, novou Annu Bolavou, až vyjde, a tak podobně. Delphine de Vigan taky vyšel novej román, na kterej jsem neměla čas. 

V posledních tejdnejch jsem si po dlouhatánský době užila četbu dvou knih. Únavu materiálu od Marka Šindelky a Do tmy Anny Bolavý. Obojí to bylo jakože fakt hodně dobrý. A dneska jsem začala číst Voliéry od Zuzany Brabcový a taky cool. 



Taky byste si mohly/i chtít přečíst

1 komentářů

  1. Naprosto tento článek chápu, protože sama jsem studovala literaturu a přesně vím, jaké to je. Nutit se číst něco, co mě vůbec nezajímalo, bylo hrozně těžký. Unikala jsem pak ke knihám, které jsem chtěla číst s takovou radostí, že na to opravdu nikdy nezapomenu! :D

    OdpovědětVymazat

Hodně jste četly/i

Mám instáč

Právě čtu

tohle

Tři truchliví tygři
tagged: currently-reading
La Muerte y Otras Sorpresas
tagged: currently-reading

goodreads.com