Sto mrtvých těl, bzučící úl a romance o zradě. Tak nějak by se snad dal popsat právě
vznikající film Zlovolné bzučení, který jsem upřímně ještě neviděla, protože není dotočený, a
asi se na něj ani potom nepodívám. Historický snímek přibližuje dosud nezmapovanou část
české historie, která je všem úplně jedno.
„Já o tom filmu také nic nevím, ale jestli je to historické téma, tak jsem určitě ráda, že to
točíme, protože je podle mě důležité udržovat naše dějiny živé, zvláště skrze audiovizuální
tvorbu,“ říká ředitelka produkční společnosti AZ Radka Novotná. „Válečných filmů o známých
hrdinech najdeme v naší kinematografii mnoho. Naší povinností je však vrátit hlas i těm, na
které by se jinak zapomnělo, hrdinům ztraceným v peripetiích vývoje našeho státu.“
Unikátní počin se vrací k událostem let 1875 až 1896, které udaly rytmus vývoji české
společnosti po celý leden roku 1897. „Víte co, já bych se asi vyhnula tomu slovu unikátní,
vím, že vy ten film musíte nějak prodat, ale já z toho nechci dělat žádnou senzaci. Je to teda
o tom, že včelař zapomněl zavřít úly a ty včely se pak přemnožily a zabily architekta, který
měl navrhnout novou podobu Pražského hradu,“ vysvětluje režisérka Helena Moravcová. „Na
place byla úžasná atmosféra, moc děkuju celému štábu.“
Zatím se neví, kdy se bude snímek Zlovolné bzučení vysílat. Jestli se to má odehrávat v 19.
století, tak je to asi z doby monarchie a asi se tam budou nosit nějaké historické kostýmy.
„Kostýmy máme z kostymérny,“ říká scenáristka filmu Milena Marešová. „To nám normálně
šije naše Bohunka, ona je na to fakt dobrá, šije takhle už asi čtyřicet let,“ dodává.
„Já vám nechci nic říkat o té své postavě, to je mi takové blbé, je to moc egocentrické, to se
radši zeptejte režisérky, ta vám o ní něco poví,“ říká David Veselý, který ztvární hlavní
postavu snímku, excentrického včelaře Lubomíra. „Na mé postavě se mi líbí, že je
zádumčivá,“ upřesňuje Robert Radek, který hraje architekta Jedličku. „Dobře,“ odpovídá na
otázku, jak se mu spolupracovalo s kolegou Davidem Veselým.
Tohle jsem si přála napsat už dávno. Ironická odpověď na otázku, co v tý práci teda dělám, a úvaha na téma, jak by to vypadalo, kdybych to tam flákala prostě od srdíčka.
