Kečup s přivýdělkem

15 března

Jdu prostě po ulici, mířim do Lidlu pro kečup a najednou mi volá nějaký neznámý číslo. Já většinou cizí čísla neberu, protože jsem na to moc úzkostnej introvert, ale teď jsem nějak měla pocit, že telefonickej hovor ustojim, tak jsem to zvedla. Ozval se nějakej týpek strašně veselym hlasem: „Dobrý den, já jsem na vás dostal kontakt od Brožíka, vy jste prej před dvěma lety nějak doučovala češtinu, a já se chtěl zeptat, nemáte zájem o možnost přivýdělku?“ Já na ulici strašně blbě slyšela, ale to, že jako řekl nějakou takhle konkrétní informaci o mně, mě zaujalo žejo, tak jsem zašla za roh, abych ho slyšela líp. (Vsuvka: žádnýho Brožíka neznám, ale v tý chvíli jsm si řikala „ok, asi jsem na někoho zapomněla“). No a pak do mě začal hustit, že teda nabízí ten přivýdělek, tak se ptám, co to je, jestli jako nějaká práce s využitím jazyků nebo jako co, a on začal něco neurčitě o nějaký společnosti a klientech a byly to tak strašně obecný věty, že se z nich nedalo nic pochopit. Už jsem stála před tim Lidlem a docela jsem byla natěšená na ten kečup, tak řikám, že jako mám práci a nic nehledám, že jako dík, ale nope, a on teda že ok, ať si to kdyžtak ještě rozmyslim a zavolám. Řikám jasný, čus. 

Pak nakupuju ten kečup a vrtá mi to trochu hlavou, wtf, kdo prostě takhle volá a nabízí nějakou práci, proč toho člověka vůbec neznám a vůbec mi neřekl, o co šlo… 

Doma si to číslo pak googluju a zjišťuju, že volali i jinejm lidem a odkazovali se na to, že nějakej Brožík jim na ně dal číslo, a nabízeli přivýdělek… Tak jsem se jako trochu nasrala a popadla mě touha dát tomu týpečkovi najevo, že na mě si jako nepřijde. Tak ho prozvánim, doufajíc, že mi zavolá zpátky, což se taky asi po pěti minutách stalo. 

„Dobrý den, vy jste mi teď ještě volala, že jo?“
„Jo, já se chtěla ještě jednou zeptat, kde jste vzal moje číslo.“
„No to mám od Brožíka!“
„No ale já ho neznám.“
„Ale on vás jo!“
„No ale já jeho teda ne.“
… na druhý straně delší ticho, tak pokračuju: 
„Vy nabízíte nějaký finanční služby nebo operátory nebo co?“
„No ne, to je prostě moje podnikání…“
„Jo, a můžete si moje číslo smazat?“
„Noo dobře, to neni důvod se nějak rozčilovat, já se chtěl spíš jenom zeptat, jestli nehledáte nějakej přivýdělek…“
„Takže si mě smažete?“
Na druhý straně nějakej žblebt ve smyslu „jo, ale…“
„Tak nashle.“ 

No, zas tak moc jsem si na něm nesmlsla, měla jsem ještě začít něco o ochraně osobních údajů nebo tak, ale to třeba příště. 

To je trochu scary. Takhle personalizovanej hovor. Někdo na druhý straně prostě musel strávit chvíli tim, že si mě googloval: stačilo najít si muj LinkedIn, vlastně klidně i jen FB nebo profil na nějaký doučovací stránce, kam jsem se kdysi registrovala, a dalo se docela snadno odvodit, že bych někdy mohla češtinu doučovat, i když to vlastně ani neni pravda, já češtinu nikdy nedoučovala, ale mohla jsem. A asi na tři minuty mě díky tomu udrželi na telefonu! Zmetci. 

Jdu si dát ten kečup. 



Taky byste si mohly/i chtít přečíst

0 komentářů

Hodně jste četly/i

Mám instáč

Právě čtu

tohle

Tři truchliví tygři
tagged: currently-reading
La Muerte y Otras Sorpresas
tagged: currently-reading

goodreads.com