Tak mě vzali na magistra na španělskej překlad. Tak jsem jen chtěla říct těm asi čtyřem lidem, co mě čtou, že 

1. na fildě je asi možný cokoli,

2. nevim, některý šílený plány jsou asi realizovatelný. 

Ještě to ani nejsou dva roky, co se učim španělsky. Na těch přijímačkách požadovali úroveň C1. Ještě před dvěma rokama jsem uměla jen vykřikovat náhodný slova, co jsem znala z písniček (hola sombrero, qué tal, te quiero, la vida es limonada), teď jsem u přijímaček překládala článek o udělení sankcí venezuelský vládě. Celá tahle věc se španělštinou je asi nejhustější věc, jakou jsem kdy udělala. Jsem na sebe docela pyšná. Počítám s tim, že na tom oboru budu asi nejhorší ze všech, ale jsem strašně motivovaná a prostě když mě tam vzali, no tak mě maj mít. 

Celý to začalo jednou písničkou. Španělština se mi líbila vždycky, ale asi jsem nikdy doopravdy neplánovala, že bych se ji začala učit. Přišlo mi to moc náročný, neměla jsem moc motivace, tak proč. Pak někdy v roce 2015 mi Youtube nabídlo písničku Perfume de tu piel a bylo to. Začala jsem poslouchat výhradně chilskou hudbu a když začal novej semestr, prostě jsem si zapsala španělštinu pro začátečníky, protože už to takhle nešlo dál, bylo třeba se naučit ten jazyk, protože Chile bylo nejdokonalejší zemí a bylo třeba mluvit jejím jazykem. 

Po roce učení jsem došla na nějakou úroveň A2/B1 a zjistila jsem, že vlastně nevim, kam chci za rok na magistra, francouzština byla jen dvouoborová a co si vzít k ní, když nic neumim... Hm... Některý lidi mě strašně podporovali a řikali, že je to super nápad (ale já jsem jim moc nevěřila, že to řikaj upřímně), nějaký lidi se tvářili, že jsem se asi praštila do hlavy. Já jsem sama nevěděla, jestli jsem se jakože úplně posrala, nebo jestli v pohodě. Jakože francouzsky se učim deset let, španělsky rok a 9 měsíců a výsledky přijímaček se tvářej tak, že oba jazyky ovládám na stejný úrovni. Já teda vim, že je na stejný úrovni rozhodně neovládám a že je tam pořád rozdíl jak kráva, ale… 

LOL. Prostě po epizodě historek à la „koukejte se na mě, jak se dostanu do prací, o kterých vůbec nic nevim“ přicházej historky à la „koukejte se, jak se dostanu na obory, o kterejch nic nevim“. 

Kdy už mě někdo prokoukne a zjistí, že je mi ve skutečnosti těch 14 let a že fakt nic nevim?!

Asi by se dalo tvrdit, que Francisca Valenzuela cambió mi vida para siempre…