Imigranti a málo času
9.4.17
Začala jsem se pořádně učit na státnice a nerozumim tomu, proč bylo v 20. století tolik básníků na H, proč byl jeden z nejopěvovanějších autorů 2. poloviny 20. století takový sexistický prase a proč mám někomu dokazovat, že jsem schopná se naučit tolik věcí podruhý, když už jsem z toho jednou zkoušená byla. Je to celý takový podivný, nevim.
Vždycky mě při učení napadá strašně moc věcí, který bych chtěla dělat (zatimco když se neučim, nenapadá mě vůbec nic a chci jen někde sedět). Napadá mě spousta míst, kam bych chtěla jít na vycházku, spousta knih, který bych si chtěla přečíst (jenže bych teď měla číst spíš Halase, Holana, Horu, Hořejšího, Hrubína nebo Hraběte), napadá mě spousta domů, který bych chtěla postavit v The Sims, spousta školení, kurzů a přednášek, na který bych chtěla jít, spousta jazyků, který bych se chtěla naučit, spousta filmů, na který bych se chtěla podívat.
Chtěla bych mít víc času.
Navzdory nedostatku času a blížícím se státnicím jsem se rozhodla, že nechci v příštích dvou měsících umřít, že jestli bych měla žít v permanentním stresu, tak ten titul radši nechci. Takže ty věci, který jsem nahoře vypsala, dělám aspoň v malym měřítku. Chodim na jeden kurz, koukám se na Youtube ve čtyřech jazycích, procházim se po Praze, stavim v The Sims (jen) restaurace.
K tomu Youtube: hrozně mě baví „imigrantský“ kanály. Koukám se na Američanku ve Francii, Brazilku v USA, Španělku v Itálii, Španěla ve Francii... A včera jsem objevila Španělku v Česku. A popisovala Česko tak, jak jsem si myslela, že lidi popisujou jedině tak Švýcarsko. A byla jsem na naši zemi pyšná. A to na něco tak divnýho jako je stát moc často pyšná nejsem. Ty videa lidí, který žijou v cizí zemi, jsou super v tom, že skrze ně člověk vlastně poznává dvě kultury. A strašně moc jazyků se naučí. Taky je strašně zajímavý dívat se na videa, kde Španělka vysvětluje fonetiku italštiny nebo Francouzka vysvětluje fonetiku španělštiny nebo Angličan vysvětluje fonetiku francouzštiny. Člověk pak tu fonetickou stránku jazyka vidí z jinýho pohledu, než když se ji učil jako Čech. Je to strašně super. Já tak žeru jazyky. A imigranty. Jen pojďte.
Chtěla bych mít víc času.
Navzdory nedostatku času a blížícím se státnicím jsem se rozhodla, že nechci v příštích dvou měsících umřít, že jestli bych měla žít v permanentním stresu, tak ten titul radši nechci. Takže ty věci, který jsem nahoře vypsala, dělám aspoň v malym měřítku. Chodim na jeden kurz, koukám se na Youtube ve čtyřech jazycích, procházim se po Praze, stavim v The Sims (jen) restaurace.
K tomu Youtube: hrozně mě baví „imigrantský“ kanály. Koukám se na Američanku ve Francii, Brazilku v USA, Španělku v Itálii, Španěla ve Francii... A včera jsem objevila Španělku v Česku. A popisovala Česko tak, jak jsem si myslela, že lidi popisujou jedině tak Švýcarsko. A byla jsem na naši zemi pyšná. A to na něco tak divnýho jako je stát moc často pyšná nejsem. Ty videa lidí, který žijou v cizí zemi, jsou super v tom, že skrze ně člověk vlastně poznává dvě kultury. A strašně moc jazyků se naučí. Taky je strašně zajímavý dívat se na videa, kde Španělka vysvětluje fonetiku italštiny nebo Francouzka vysvětluje fonetiku španělštiny nebo Angličan vysvětluje fonetiku francouzštiny. Člověk pak tu fonetickou stránku jazyka vidí z jinýho pohledu, než když se ji učil jako Čech. Je to strašně super. Já tak žeru jazyky. A imigranty. Jen pojďte.
0 komentářů