Při seznamování se s náhodnými lidmi se často musím potýkat s následující otázkou: „No a co děláš třeba ve volnym čase?“
„Nó... Tak já jsem skoro celej den ve škole... Pak jdeme třeba s kamarádka na pivo nebo tak, nebo se doma koukám třeba na Youtube...“ odpovídám.
„A to nemáš jako nějaký koníčky? Třeba sport? Nebo něco s uměním? Nebo tak?“ podivuje se ten druhý.
Včera jsme s kamarádkami, sedíce u mátových čajů a kapučín, mokačín nebo co to bylo, konečně káply na to, jak na otázky ohledně volného času reagovat.
„Takže já ráno vstanu, udělám čtyřicet sklapovaček a u toho si čtu Freuda. Potom si nazuju kolečkový brusle a jedu do koupelny. Při čištění zubů druhou rukou nahazuju omítku a lepím na zeď dlaždičky. Mezitímco snídám, píšu novou motivační self-help knihu.
Vezmu skejt a jedu do školy, cestou vyvenčím několik psů (táhnu je za vodítko a oni jedou často i po zádech, ale to neva) a odvedu random děti do školky, při tom si ještě většinou stihnu vyšít nějaký obrázek na triko. V těch volných 90 minutách mezi dvěma vyučovacími hodinami si ráda trochu zalezu po horolezecký stěně, cestou nahoru nahrávám vokály pro svůj nový song, nahoře potom chvíli paličkuju. Cestou dolů se učím rumunsky. Před dalším vyučování stihnu ještě položit pár palubek na školní podlahu, u toho poskytuju rozhovory pro tisk o novém turistickém klubu pro aktivní seniory, který jsem včera založila.
Ze školy letím horkovzdušným balónem, v něm si chvíli zamedituju, zacvičím tai chi, abych nabyla vnitřní klid, potom skočím s padákem dolů. Přistanu na laser game, trochu si zastřílím a v duchu komponuju sonátu, nato jdu na pěknou vernisáž, během níž mi můj šachový kouč vysvětluje různý vychytávky a strategie. Nazuju si lyže a speeduju domů, cestou si zaštupuju pár ponožek, doma rychle umyju okna a přilepuju lino, na chvíli si zahraju softbal a když na mě zrovna neletí žádný míč, dělám aspoň výpady. K večeři si udělám sushi a sním ho, zatímco pod mikroskopem zkoumám bičíkovce.“
Chci tím říct, že sice jako jo, moje koníčky spočívají v tom, že sedím buď s kámoškama a pijeme nejrůznější tekutiny od čaje po hořící absinth (výjimečně potom k jejich radosti zpívám třeba Miku nebo Aquu), nebo v tom, že v pololeže něco mlátím do počítače, ale i tak. Bavím se dobře.
Co nejraději děláte vy na vršku horolezecké stěny? Jak moc dynamická a zajímavá osoba jste?
Za pomoc s vymýšlením všemožných aktivit a za to, že jsem se málem počurala smíchy, děkuji Janakondě. ♥