Co čtu & co nestíhám

18 října

Od 1. října cítím bezbřehý obdiv ke spolužákům, kteří stíhají číst něco jiného než literaturu do školy. Já v tomhle studijním shonu na čtení vlastně ani tolik nemám chuť. Dávám si teď rereading celé série Artemise Fowla, protože 29. 10. má (konečně) vyjít poslední díl. Bylo na čase! Vždyť bych z toho už brzo mohla vyrůst. Zítra mi bude jednadvacet. Je vůbec vhodné číst v mém pokročilém věku takovou hovadinu jako je Artemis Fowl?

Ale přece jen: pár knih jsem od té doby, co jsem tu psala o Prázdném místě, přečetla. 

Ani sami bohové – Isaac Asimov


Přes prázdniny jsem sci-fi četla málo, tak jsem si to na sklonku září vynahradila. Od Asimova jsem předtím četla jen Konec věčnosti, který se mi líbil o chlup víc než Ani sami bohové. Ale jo, i tohle byla úžasná jízda. Točí se to kolem vynálezu mezivesmírné elektronové pumpy, která spolupracujícím vesmírům přináší spoustu energie gratis. Blbý je, že po delším používání pumpy může nás vesmír explodovat a že si to moc vědců nechce připustit.

Druhá část knihy se odehrává v onom sousedním vesmíru, kde bytosti „nervozitou mění barvy“, vpíjí se do skal, žijí v triádách a krmí se slunečními paprsky. Epic.

Confiteor – J. S. Machar


Confiteor byl jednou z těch knih, které jsem četla v rámci školní četby. Znáte to: máte první seminář literární historie, zadávají se referáty, nikdo nechce jít na porážku hned tu další hodinu, a tak zatímco jeden hlas ve vás řve „nééééé“, druhý ho nabádá „ale no tak, to bude v poho a budeš to mít za sebou“. 

A tak jsem do sebe během víkendu nasypala 150 stran poezie a opět si v praxi ověřila, že básničkám fakt nerozumím (to by mě někteří spolužáci asi hnali!). Macharovská studie mi záhy prozradila, že je to plné ironie a sarkasmu; já bych si klidně myslela, že to Machar myslí vážně. Tak co, no.


Šíleně smutné povídky – Tereza Boučková


Šíleně smutné povídky jsem vlastně ani nestihla dočíst a v pondělí už je musím vrátit. Došla jsem zhruba do půlky a jako jó, dobrý. Bylo to takové mé čtení do metra, kdy jsem v žádném případě nechtěla vnímat okolní svět a toužila se skrýt za jakoukoli knihu. Co tím chci říct: nečetla jsem až tak pozorně, ale myslím, že kdybych měla chuť se soustředit, asi by mě to bavilo.

Maryša – A. a V. Mrštíkové


Sestra to přitáhla domů, že to mají jako povinnou četbu, tak jsem si to přečetla taky a doplnila si znalosti českého dramatu. Ha. Šlo to. Ale pokud by měl školák na výběr mezi něčím jiným a Maryšou, asi bych mu doporučila to druhé.

 

 

Jak být ženou – Caitlin Moran


O knize Caitlin Moran jsem měla rozepsaný mnohem delší článek, ale nakonec ho asi nepublikuju. Diskuze o téhle knize vesměs končí menším poštěkáváním. A já už nechci ženy ve svém okolí urážet tím, že bych jim tvrdila, že jsou svobodné bytosti a že si můžou dělat, co chtějí... (Wait, what?)

Dnes si skoro každý myslí, že feministka je buď a) celá chlupatá a smradlavá, nebo b) nenávidí chlapy. Tak za prvé, já teda voním jako lilie, a za druhé, chlapy obdivuju. Jsou v pohodě, pijou pivo, hrají počítačové hry, nic nehrotí. Nebo toho alespoň nehrotí tolik jako ženský. Když budu parafrázovat Caitlin Moran: Jak se mají ženy víc zapojit do řízení světa, když se jim do zadku neustále zařezávají titěrné spoďárky? A musí snad Batman řešit takové kraviny?

Jak se vám zatím líbí ve škole? Stíháte si číst jen tak pro radost? 

Taky byste si mohly/i chtít přečíst

5 komentářů

  1. Ty jo, Maryšu jsem taky ještě nečetla, ale z téhle edice mám akorát přečtenou Charleyovu tetu a legrace... Caitlin jsem taky četla a taky nerecenzovala, upřímně mě to ale zas tak nezaujalo, místy mě to moc nebavilo, nějaké části teda vtipné, ale je pravda, že já bych zrovna měla být víc feministka, protože často naopak hraju chlapům na city :-/ Jo a v práci nestíhám vůbec, zrovna pracuju (sobota večer, béééé), chci zpátky do školy! Chci studovat něco jinýho než jsem studovala, bééé! :o)

    OdpovědětVymazat
  2. Popořadě. Od prvního října mám zásadně pocit, že na čtení knih buď nemám čas, nebo jsem příšerně unavená. A jelikož unavená knihy do školy číst nemůžu, protože si pak z nich stěží pamatuju název kapitoly (vyzkoušeno. Přečetla jsem první část Úvodu do literní teorie od Cullera a furt nevím, co je to podle něj ta teorie), takže jsem přečetla asi tolik, co ty.
    Z "takových hovadin" člověk nikdy nevyroste a pokud jo, shame on him/her! :)
    Já básničkám taky nerozumím. Už mám za sebou Ódy a variace (o čem to tam ten Kolář mluvil?) a na pondělí mám v plánu ještě Jobovu noc, což bude jistě velký úspěch.
    Maryšu jsem četla někdy letos v létě. Jako jo no, ale znova bych to číst nemusela.
    Boučkovou a Moranovou musím už konečně zkusit. Někdy. Za pár let, až dočtu to, co mám doma.. :D

    OdpovědětVymazat
  3. Šíleně smutné povídky mám doma, kdyby byl zájem... Jo a mám tedy nosit ten Spánek, když neáš čas číst? :D
    Confiteor se mi líbil! A přišel mi i celkem srozumitelný. Ale hlavně první část, žejo...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo a "pro radost" čtu před spaním a já ti si u toho vždycky tak hezky vypnu!

      Vymazat
  4. Na čtení jen tak pro radost si čas vždy najdu. Ideálně každý večer před spaním, popř. při čekání na autobus či chvílích volna ve škole...
    Ani sami bohové....hm... to vůbec nevypadá špatně! :) Na to se "mrknu". :)

    OdpovědětVymazat

Hodně jste četly/i

Mám instáč

Právě čtu

tohle

Tři truchliví tygři
tagged: currently-reading
La Muerte y Otras Sorpresas
tagged: currently-reading

goodreads.com