Levá ruka boží: nový Orwell, nebo slátanina?

08 září

Levá ruka boží mě v knihkupectví zaujala už hrozně dávno. Byla to jedna z těch knih, o nichž jsem v životě neslyšela, ale říkala jsem si, že bych si ji snad přečetla jen kvůli té obálce (je epická, ne?). Na internetu jsem se následně dočetla, že má jít o jakousi dost brutální antiutopii, moderního Orwella a bůhví co ještě. Většinu prázdnin jsem si vyšťavovala mozek klasikou a teď, na sklonku léta, jsem si řekla, že nějaké sci-fi by mi přišlo vhod. 


Hlavní hrdina Cale žije zhruba od svých pěti let ve „svatyni“, ohromném komplexu, kde se malí kluci pod dohledem dost sadistických dozorců (takzvaných vykupitelů) cvičí k boji. Bohužel (pro čtenáře) se Calovi chvíli po začátku knihy podaří utéct, a tím ta nejzajímavější část končí. Cale se tedy velmi záhy ocitá na svobodě, v „obyčejném světě“, na němž není veskrze nic zajímavého. Vykupitelé se ho samozřejmě pokouší vypátrat, z čehož vypuknou ve městě, kam se Cale uchýlil, nejprve menší nepokoje a později i jedna větší bitva.

Co se zábavnosti týče, Levá ruka boží mi dost připomínala HYMIM. První zhruba čtvrtina byla dobrá, pak to šlo z kopce a já pokračovala jen proto, abych teda zjistila, jak to dopadne. Nakonec se ukázalo, že to celé bylo jen intro k něčemu většímu, co už ale čtenář/divák nespatří. Na Levou ruku boží sice navazují dva další díly, mě ale ten první ke čtení dalších ani trochu nenalákal. 

Hrdina naprd, svět naprd


Kromě zápletky, která neměla žádnou šťávu, jsem měla problém i s hlavní postavou. Cale mi byl skrz na skrz nesympatický a vůbec mě nebavil. To žádné knize moc nepřidá a vzhledem k tomu, že jsem Levou ruku boží četla pouze za účelem pobavení a rozptýlení, je to pro mě velké mínus.

Celkem perplex jsem byla i z celého fikčního světa, kde se příběh odehrával. Sem tam se mi před očima mihly narážky na křesťanství, pak najednou na Sovětský svaz a na zlo kapitalismu... Pokud chtěl autor nějak fikaně kritizovat historické události, tak super, lajk za to, ale já z toho byla mírně jelen. Výsledkem byl podivný svět, který v čemsi připomínal středověk, v něčem narážel na současnost, ale obývali ho lidé se jmény, která z naší reality nejspíš nepocházela.

Tleskám Medkovi


Největším pozitivem Levé ruky boží pro mě i nadále zůstává obálka (potlesk Miloslavu Dismanovi) a překlad (tentokrát potlesk pro Pavla Medka, který opět nezklamal). Čeština hezká, čte se jedna báseň, řádky utíkají před očima, ale to prostě nestačí.

Pokud by i vás chytla touha přečíst si nějakou současnou antiutopii, která za to vážně stojí, vřele doporučuji Metro 2033, které jsem za tímto účelem vyhledala loni. Do teď si ho živě pamatuju a mrazí mě z něj. O Levé ruce boží tohle nemůžu říct ani dnes, a za rok už nejspíš tuplem ne. 

  2 / 5


Název: Levá ruka boží. Autor: Paul Hoffman. Originální název: The Left Hand of God. Přeložil: Pavel Medek. Vydalo nakladatelství Euromedia Group, Praha 2010, 416 stran.

Taky byste si mohly/i chtít přečíst

4 komentářů

  1. Tak ta obálka je vážně skvělá, taky mě zaujala. :) Ale vidím to tak, že si to nejspíš nepřečtu. :P

    OdpovědětVymazat
  2. Mně se nelíbí ani ta obálka... :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Rozumím. :D Ale moje infantilní já při pohledu na ni jásalo. :D

      Vymazat

Hodně jste četly/i

Mám instáč

Právě čtu

tohle

Tři truchliví tygři
tagged: currently-reading
La Muerte y Otras Sorpresas
tagged: currently-reading

goodreads.com