Léto s francouzskými klasiky II.

23 srpna

... Nana versus Kulička


Tentokrát se mi v letní sérii článků o mých konfrontacích s klasiky hezky sešly dvě naturalisticky chlípné děvy: Nana a Kulička. Jak jsem právě zjistila na Wiki, obě byly dokonce publikovány ve stejném roce! Miluju takové náhody. 
Maupassanta i Zolu už jsem párkrát četla a oba mám vcelku ráda. Pokud byste si chtěli přečíst něco jakože fakt dobrýho z francouzského naturalismu, tak musím vypíchnout klasiku, kterou jistě všichni znáte: Zolova Zabijáka. Ten je bezkonkurenční. Skvělý. Četla jsem ho hned dvakrát. Od Maupassanta mám nejradši fantaskní povídku Horla. Milovníci francouzské literatury a/nebo fantasy by ji neměli minout.


Émile Zola – Nana (1880)


Nana je pokračováním mnou výše opěvovaného Zabijáka a na rovinu: nevyrovná se mu. Ani zdaleka. Možná to bylo tím, že jsem ji četla příliš brzo po Proustovi a měla jsem tendenci je lehce porovnávat, ale Nana mi přišla prázdná. Počáteční scéna, kde Nana vystupuje v divadle v roli Venuše, byla vydatná. Sytá. „Dobře,“ říkala jsem si, „nemá to takovej drajv jako Zabiják, ale taky to nebude špatný.“ Jenže pak to tak nějak upadlo, jako Nanina matka Gervaisa. Zamotala jsem se do jmen a intrik a slepě jsem žila jen popisy míst a pocitů, kterých jsem se mohla chytit.


Ještě ke všemu se mi ani vydání od Omegy, která láká na moderní přebaly, nezná nijak zvlášť vydařené. Překlepy, chyby v gramatice, občas vážně otřesná interpunkce. V půlce knihy se stal z Fontana Fontán a jednou jsem zřela větu vedlejší oddělenou tečkou (ano, po tečce normálně následovalo malé písmeno). Já osobně (ale to už je jen můj problém) jsem měla problém i s bočními uvozovkami, které se redaktoři rozhodli použít. Nejsem na ně zvyklá. Ve francouzských textech jsou sice ty samé, ale zrcadlově obrácené, a to mě mátlo snad ještě víc... »Jak se čtou vám?« Dokonce ani jméno autora není v knize správně (kromě obálky, ok). V titulu i tiráži je všude Emil. A v tiráži vidím hned tři typografické chyby. Možná mě sprdnete, že hrotím detaily. Ale. Minimálně to jméno autora zas takový detail není.

Ve výsledku jsem tedy měla asi takový pocit, jako kdyby se Sámer Issa rozhodl přezpívat písničku od Queenů. Lehká rozpačitost.


Guy de Maupassant – Kulička (1880) 


Kuličku jsem četla v roztomiloučkém mikrovydání od Odeonu z roku 1968, tenkrát prý stála 6 Kčs. Ňuňu! Maupassant mě opět bavil. Charakteristika hlavní postavy je bezkonkurenční:

Byla pomenší, všude pěkně kulaťoučká a kyprá, až skoro sádelnatá, i prsty měla baculaté a v kloubech zúžené, takže trochu připomínaly věnec špekáčků; napjatá kůže se na ní jen leskla a pod šaty se jí dmulo obrovské poprsí. Při tom všem však byla velmi vábná a pořád velmi vyhledávaná, tak byla svěží, radost pohledět.

Zajímavé sledovat, co Francouzi na sklonku 18. století považovali za vábné, haha! Zajímavé bylo i střetnutí s Maupassantovými morálními hodnotami. Něco mi napovídá, že jsem v závěru měla soucítit s Kuličkou a litovat ji. No. Tak já nevím. Děvče, které vypadá jako hromada buřtů, bude jednou bez večeře. A co. Jasně, moje interpretace je povrchní a cynická. Ano, ten příběh byl hlubší. Ovšem interpretovat si Kuličku tímhle (přiblblým) způsobem mě děsně baví.

V mém seznamu top frankofonních spisovatelů se Maupassant stále drží před Zolou. Zolu vnímám jako spisovatele-sociologa, kdežto Maupassanta jako spisovatele-umělce. Co se vybaví pod těmihle dvěma jmény vám?

Taky byste si mohly/i chtít přečíst

20 komentářů

  1. Já na tu klasiku v posledních dvou letech docela kašlu a teď mě to úplně zamrzelo... pořád si říkám, že se k tomu vrátím, ale dokud mi nestrčí někdo něco pod nos, pochybuju o tom. :) Každopádně co se té Omegy týče, měla jsem s nimi stejný problém. Strašně mě nalákaly ty obálky, leckdy fakt hodně povedený, ale jinak je kniha jako taková hrozně odbytá. A vrcholem všeho bylo, když jsem zjistila, že z mé recenze na jejich web vybrali jen ty pochvalné pasáže a kritiku vynechali. :D Škoda, no, ty obálky ale podle mě lákají ke čtení klasiky i ty, co by jí jinak normálně neotevřeli, tak to jim jde zase k dobru. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak to s tou cenzurou recenzí mě teda dostalo. O.o Já jsem teď navíc zjistila, že vydání Babičky, které jsem si nedávno půjčila z knihovny, je taky od Omegy. Jestli to bude stejně zprasený jako Nana, budu dost naštvaná.

      Ke klasice mám tendenci utíkat, když nějak nevím, co ze současné beletrie číst. A to se mi stává často. K většině nových románů jsem totiž předem dost skeptická, i když vlastně pořádně nevím proč...

      Vymazat
  2. Já mám doma úplně první vydání Nany a teprve nedávno jsem zjistila, že vlastně navazuje na knihu Zabiják.
    No upřímně, detaily to rozhodně nejsou. Nemám ráda, když jsou v knize takové viditelné chyby, takže bych si taky stěžovala :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že nejsem jediná, komu ty chyby jako detaily nepřijdou. :)

      Vymazat
  3. Já jsem navíc i slyšela, že Omega často vydává krácené verze, aniž by to někde uváděli... :D
    No nic. Nanu jsem nečetla, nevím proč, od Zoly mě lákala jen Tereza Raquinová a ta mě ve finále moc nebavila.
    A od Kuličky jsem čekala mnohem víc :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Co to má bejt?! Tyvogo? :D

      Tereza Raquinová se mi líbila, ale úplně chápu, proč tenhle typ knih někoho nebaví. Zolovy knihy jsou takový dost specifický. :D

      Vymazat
  4. Já se vydání od Omegy už zdálky vyhýbám, protože jsem na ně slyšela samou kritiku. Je to škoda, protože některé tituly mají opravdu povedené obálky, třebaže zrovna Nana se mi hrozně nelíbila - bez znalosti knihy bych řekla, že to bude nějaký romantický příběh ze současnosti, nějaká červená knihovna.
    Do Zoly se nějak nehrnu, musím přiznat, že mě nikdy příliš nelákal... A Maupassanta mám sice na seznamu, ale taky to nevidím moc slibně. Co se týče francouzských knih, jsem docela ostuda, mám jich přečteno pět a půl a většina z toho je Le Petit Nicolas... Budu to muset napravit, včera jsem dočetla No a já od Delphine de Vigan a chci si v knihovně sehnat něco od Houellebeckqa. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já mám sice zrovna tu francouzskou jakž takž načtenou, ale kdyby se mě někdo zeptal na jakoukoli jinou národní literaturu, budu v koncích. :) Nejvíc mě asi mrzí, že se moc neorientuju v ruské literatuře.

      No a já se mi líbila, co tobě? Delphine de Vigan mám celkově moc ráda.

      Vymazat
    2. Ruská literatura... ehm... zbožňuju Oněgina a pak jsem přečetla 1/4 Vojny a míru... a tím jsem skončila. Letos mi začalo hrozně vadit, jak jsem orientovaná hrozně moc na anglofonní literaturu, takže jsem začala s českou a teď se snažím sbírat tipy na knihy z jiných zemí. Jde to pomalu, ale přece :)
      Já s ní měla jeden jediný problém, a to fakt, že to na mě bylo hrozně, ale hrozně depresivní... a to pak vždycky přehluší veškeré jiné dojmy ze čtení. Takže... spíš se mi líbila, ale jistá si tím nejsem. Každopádně si od ní chci přečíst něco dalšího.

      Vymazat
    3. Chápu, jak to myslíš. Mě ta kniha dokonce trochu dojala, a to se mi moc často nestává. :D

      Já jsem z ruské četla jen Lolitu, Čaroděje a Oko (všechny tři Nabokov; toho mám prostě ráda), Revizora, Osud člověka... No, a to je asi všechno. Evžu Oněgina jsem viděla jen v divadle. Takový Dostojevskij, Tolstoj, Čechov... To mě zatím úplně minulo.

      Vymazat
    4. Já zas z ruský kromě Oněgina četla jen skoro všechny hry od Čechova :D :D Takže jsem tak v zásadě nepolíbená :D

      Vymazat
  5. Nanu jsem si chtěla přečíst, když jsem ji jednou našla v knihovně - taky vydání od Omegy, ale nakonec jsem si ji nepůjčila. O mně a francouzské literatuře je vůbec škoda mluvit - nebo vůbec o klasice jako takové. Každopádně si určitě přečtu Zabijáka. :) Jednou....snad. :D
    Ale s tou Omegou - mám doma z téhle edice Jámu a kyvadlo a jiné povídky od Poa, Davida Copperfielda a Kroniku Pickwickova klubu od Dickense, ale zatím jsem si nevšimla, že by na nich bylo něco špatně. I když já to tolik neprohlížím a vzhledem k tomu, že to všechno čtu poprvé, tak ani nemůžu říct, jestli to jsou třeba zkrácené verze, ačkoli pevně doufám, že ne. Omega mě nalákala právě těmi krásnými předělanými obálkami. jinak bych se asi nikdy nedokopala ke čtení nějakého Dickense, takže tohle určitě funguje.
    Škoda toho ostatního. :/

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě ty obálky taky neskutečně nalákaly, dokonce jsem zvažovala, že bych jim do Omegy zkusila napsat, jestli by mi nechtěli poslat sem tam nějaký recenzní výtisk, protože ten záměr vydávat klasiku tak, aby sváděla ke čtení, se mi docela líbil. Po zkušenosti s Nanou mě teda chuť přešla. :D Ale věřím, že se i v téhle edici najdou knihy, na kterých si dali záležet... Jinak by to bylo docela smutný. :(

      Zabijáka zkus, jestli se ti někdy dostane pod ruku. :)

      Vymazat
    2. David Copperfield je samozřejmě zkrácený, jelikož normální vydání čítá přibližně 950 stran. Já to třeba umím odhadnout už ze samotné tloušťky knihy, ale kdo ji nezná, může být posléze zklamán, protože tam chybí jakékoliv upozornění, že se nejedná o úplnou verzi románu.

      „Pickwickovci“ jsou sice úplní, ale jazyková úroveň vydání z edice Omega je naprosto otřesná. Gramatika, interpunkce, typografie, neúplný obsah, chyby dokonce i v názvech kapitol... redakce a korektura naprosto žádná. Počet chyb je nezměrný, pohybuje se v stovkách a to nemluvíme o 100 ani o 200 chybách, je jich mnohem víc :(.

      Takže asi tak, obě Dickensova díla jsou naprosto úžasná, ale důrazně doporučuji vyhnout se vydáním z edice Omega, a to v zájmu vlastního čtenářského zážitku.

      Mario

      Vymazat
  6. Nana mi taky přišla výrazně slabší než Zabiják. Od Zoly se mi nejvíc líbil naturalistický román z venkovského prostředí - Země.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak ten jsem ještě nečetla, ale díky za tip! Zatím se chystám na Germinal a Člověk bestie. :)

      Vymazat
  7. Přesně tak, Nana mi přišla o dost slabší než Zabiják, u toho jsem dokonce i slzu uronila, co tak vzpomínám:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, to úplně chápu, Zabiják je dojemnej. :)

      Vymazat
  8. Maupassanta taky miluju, ale Zabiják je bomba. Nana už mě tak moc nevzala, ale na tehdejší dobu je to dost odvážná kniha. Ach, krásná literatura, super článek!

    OdpovědětVymazat

Hodně jste četly/i

Mám instáč

Právě čtu

tohle

Tři truchliví tygři
tagged: currently-reading
La Muerte y Otras Sorpresas
tagged: currently-reading

goodreads.com