Letní strasti s telefonováním

31 srpna

S telefonem je to takový ošemetný. Spousta lidí ho nemá ráda. Když se s ním konečně naučí jakž takž zacházet, mají pocit, jako by přeskočili Tichý oceán nebo tak něco. Jako třeba já. 
Jenže když už se vám povede přesvědčit své nitro, že vám ten telefon ucho neukousne, je tu další nepříjemnost: dovednost „telefonování“ si těžko napíšete do životopisu nebo na LinkedIn. Není to zas tak spešl skill. „Nekoktá při telefonování.“ Jenže vy jste na téhle dovednosti, s níž se někteří šťastlivci už narodí, pracovali tak dlouho! Nefér.

Já, která raději napíše sto e-mailů (nejsem totiž moc pohotová) nebo si někam osobně dojde (ráda čtu v mimice), než aby musela telefonovat. Já jsem letos na brigádě musela uskutečnit snad ke stovce hovorů. Otravovat lidi. Naštěstí jsem jim nemusela nabízet nejnovější typ mopu ani satelitní televizi, ale ani tak mi to nebylo příjemný. 


Jak přežít telefonování: návod pro sociálně nejisté


1. Vyčkejte, až budete v místnosti sami. Bude to tak lepší. Nevím přesně proč, ale je to tak.
2. Oprostěte se od své podstaty. Nejste sami sebou, jste někdo úplně jiný. To, co se chystáte udělat, nedělá vaše pravé já.
3. Prostě začněte vyťukávat číslo. Pak už nebude cesty zpět. 
4. Nasaďte úplně jiný hlas, jakým normálně nemluvíte. Hlubší, vyšší, protahujte samohlásky, zdůrazňujte nosovky, přidejte ostravský přízvuk. Cokoli.


Blbý je, když máte pevnou linku. A to hned z několika důvodů. 

Předně, s pevnou linkou těžko odejdete někam do soukromí. A taky těžko zjistíte, kdo vám zrovna volá. Jasně, on se na začátku samozřejmě představí. „Brydentajimenopřmeni,“ a už to jede. Wowowow. Spomaľ, máš privysokú rýchlosť.
Tak, a co teď? V tichosti si vyslechnu, co má dotyčný na srdci. Zoufale hypnotizuju v Excelu čísla, na která jsem volala, a přemýšlím, které z nich mi to asi volá zpátky. Mám se po dvou minutách zeptat: „Ehm, kdo že to jste? Já jen, že si nejsem jistá, co teď mám konkrétně vám nabízet.“ 
Radši jsem používala nejrůznější indukční metody:

→ Tenhle to být nemůže, protože jemu jsem volala sotva před minutou a byl nedostupnej.
→ Tenhle e-shop podle webu provozuje ženská a tohle je chlap. 
→ Dobře, zbývají dva kandidáti. Je to pade na pade, jednoho vyberu a třeba se trefím

Pokud těm lidech budete chtít volat zpátky, musíte je požádat o číslo. Což zní hrozně divně. Vždyť si zrovna voláme, tak to číslo snad uvidím v příchozích hovorech, ne? „No, víte, já jsem dinosaurus a můj telefon nemá displej... Za nás se tomu říkalo pevná linka.“

Co vy & telefon? Kamarádi, nepřátelé, neutrál? 

Taky byste si mohly/i chtít přečíst

8 komentářů

  1. Teda...já mít takovou práci, tak se zblázním. :D Taky radši píšu maily, nebo někam dojdu. ;) Stačily mi letošní telefonáty do našeho archivu, kvůli jednomu projektu. :D
    Hlavně nesnáším diktování čehokoli. Je to prostě divný někomu do telefonu diktovat číslo pasu. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jó, ty úžasný vteřiny, kdy jsem diktovala třeba svůj e-mail, byly spása, protože jsem aspoň na chviličku nemusela moc přemýšlet nad tím, co říct. :D

      Vymazat
    2. Nojo, jenže já se svým mailem - tamakras@... to mám prostě složitý. :D Asi bych si měla založit e-mail s lepší adresou, u který se mě pokaždý nebude někdo ptát, co to sakra znamená . :D

      Vymazat
  2. Práci, která obsahuje telefonování cizím lidem a "nabízení" nevímčeho (i kdyby to bylo v zásadě nic), bych dělat opravdu nemohla, je to pro mě i důvod pro vycouvání :D A přitom už mi telefonování reálně tolik nevadí (možná proto, že do jiných sítí mě SMSka stojí 3 koruny kdežto na volání mám 200 volných minut)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ke konci už jsem z toho byla řádně načuřená. :D Ale na druhou stranu to byla docela výzva a naštěstí to nebyla moje jediná náplň práce. (A taky mě vždycky uklidnilo pomyšlení, že to nebudu dělat do konce života, ale jen do konce srpna... :D)

      Vymazat
  3. I když by mě z takové brigády asi kleplo, zní to jako skvělá zkušenost a i to je důležitý.

    Já zase tisíckrát raději někam zatelefonuju, než abych to šla řešit osobně. Ale nejraději mám emaily, v těch jsem fakt dobrá! Telefonování jako takové mi až tak nevadí, ale musím být přesvědčená o tom, že jsem plně informovaná a vím, co říkám. Takže když jsem zařizovala internet a napůl jsem netušila, co přesně od těch lidí chci, co znamená "se závazkem" a "bez závazku", bylo to hrozný utrpení! :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, to pomyšlení, že se mě člověk na druhém konci zeptá na něco, o čem nebudu nic tušit, mě děsí nejvíc. :D Pak nastává takových těch několik trapých vteřin, kdy mečím: „Eeeeeemmm... Nooooo... Moment...“ :D

      Vymazat

Hodně jste četly/i

Mám instáč

Právě čtu

tohle

Tři truchliví tygři
tagged: currently-reading
La Muerte y Otras Sorpresas
tagged: currently-reading

goodreads.com