O holčičce, co si ráda hrála se sirkami

14 července

Gaétan Soucy pro mě ještě do nedávna bylo úplně neznáme jméno. Jde o quebeckého spisovatele, který zemřel přesně před rokem, v červenci 2013. Poprvé jsem jeho jméno spatřila v seznamu děl ke státnicím z frankofonní literatury a řeknu vám – ještě nikdy jsem žádnému seznamu povinné literatury nebyla vděčnější. Název Soucyho jediné knihy, která byla přeložena do češtiny, nápadně připomíná Andersenovu pohádku, tím se ale nenechte odradit (nebo v sobě nenechte vzbudit falešná očekávání).


Příběh začíná, když dva sourozenci najdou jednoho rána svého otce mrtvého a přemýšlí, jak a do čeho ho pohřbít. Postupně vyplývají najevo různé záblesky z jejich života: že je otec často bil, držel je zavřené v domě, z nějakého důvodu se bál ohně, byl velmi bohatý a že často chodit do kůlny oprašovat jakýsi záhadný Spravedlivý Trest... A víc vám prozradit nemůžu.

O holčičce, co si ráda hrála se sirkami je totiž ten typ knihy, jíž by sebemenší spoiler uškodil. Ne že by její čtení bylo tak napínavé. Ale všechna fakta, která se při čtení budete postupně dozvídat, mají svůj čas. Vypravěčem je jedno z dětí zesnulého otce. V den otcovi smrti na něj připadla role Tajemníkáře, tedy zapisovatele událostí, které se ten den odehrály. Ačkoli z vypravěče cítíte, že je k vám 100% upřímný a říká vám vše tak, jak to vidí, nedostanete z něj hned všechny informace, které byste potřebovali. Spoustu věcí, které ví, si totiž naplno neuvědomuje, a jiné vám nepovažuje za nutné sdělit. Musíte číst mezi řádky.


Na schodišti přišla bída na chudáky. Chci tím říct, že bratr špatně šlápl a táta nám vyklouzl přes zábradlí a řítil se dolů jak piano. My musíme mít vždycky všechno, to se spolehněte. Táta dopadl na podlahu v kuchyni svisle, nohy mu trčely nahoru jako zaječí slechy. Něco mu muselo rupnout v krku, protože stál na zátylku, což mezi jeho cviky nepatřilo, pokud je mi známo.

Z počátku to působí jako nějaká tragikomedie. Víte, že je to vlastně smutné, přesto se vám sem tam chce smát. Proto jsem nejprve moc nechápala, proč někteří tvrdí, že je to až moc naturalistické. Chci říct – ano, je to takové upřímné a bez příkras, ale není to nic tak hrozného. V druhé polovině knihy mi došlo, jak to bylo myšleno, a ačkoli jsem si myslela, že vydržím vcelku hodně, u jedné scény jsem pocítila lehkou žaludeční nevolnost.


O holčičce, co si hrála se sirkami je Literatura. Ano, s velkým „l“. Má to všechno, co by podle mě opravdu dobrá kniha mít měla. Náznakovost, která zde ale není samoúčelná, naopak, dává smysl, perfektně pracuje s čtenářovou pozorností. Čtení ve vás bude vyvolávat různé emoce (které se u citlivějších jedinců mohou až nebezpečně materializovat v podobě slz, skřeků či zvratků). Soucy si hraje s archaismy, knižním jazykem i novotvary. Dlouho jsem dumala, co mi to trochu připomíná, a došla jsem k názoru, že je to tak trochu Camus křížený s Kdo chytá v žitě. Kdo chytá v žitě mi lezlo na nervy, ale Soucy z něj vytáhl jen to nejlepší. 

Gaétan Soucy prý O holčičce, co si ráda hrála se sirkami napsal během tří týdnů v jakémsi opojení, kdy skoro nejedl a nespal, protože se bál, že by se tím vyrval z kreativního deliria. Tak nějak jsem se cítila při čtení i já: když jsem na chvíli přestala a vrátila se do „reality“, měla jsem naopak pocit, že jsem se ocitla v paralelním vesmíru a musím se honem vrátit do toho na hlavu postaveného světa, kde to smrdí popáleninami.

Pokud hledáte něco náročnějšího než plytké bestsellery, které, jasně, kolikrát nejsou špatné, ale nezanechají ve vás hlubší stopu, zkuste O Holčičce, co si hrála se sirkami.

  5 / 5


Název: O holčičce, co si ráda hrála se sirkami. Autor: Gaétan Soucy. Originální název: La petite fille qui aimait trop les allumettes. Přeložila: Kateřina Vinšová. Vydalo nakladatelství Academia, Praha 2003, 181 stran.

Taky byste si mohly/i chtít přečíst

2 komentářů

  1. To vypadá dost dobře! Kdo chytá v žitě nemám ráda, připomněla jsi mi spíš Betonovou zahradu, ale moc ráda si to přečtu! Zrovna čtu Osamělost prvočísel a dost dobrý :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na ČBDB taky někdo psal, že mu to připomínalo Betonovou zahradu, jenže já ji nečetla, tak to nemůžu posoudit. :/ Ale asi na tom teda něco bude. :)
      Osamělost prvočísel je skvělá. :)

      Vymazat

Hodně jste četly/i

Mám instáč

Právě čtu

tohle

Tři truchliví tygři
tagged: currently-reading
La Muerte y Otras Sorpresas
tagged: currently-reading

goodreads.com