Noc nic nezadrží: Delphine de Vigan se noří do tajů své prokleté rodiny

04 května

Knihu Noc nic nezadrží od mé milované Delphine de Vigan jsem četla v originále, a tím pádem asi dva měsíce. Ačkoli jsem s porozuměním neměla problém, knihu v cizím jazyce prostě nedokážu číst ryche. Musím být v klidném prostředí a ve stavu, kdy jsem schopná zvýšené pozornosti. Čili můžu číst průměrně tak půl hodiny denně.

Noc nic nezadrží je kniha o životě autorčiny matky. Spousta z vás teď asi zavírá záložku s mým blogem – dík, čau a budu se těšit u dalšího článku. Vy ostatní se nebojte – není to nijak patetické.


Život Lucile, matky Delphine de Vigan, je v knize odvyprávěn od Lucilina dětství až do její smrti. Na jednu knihu se to zdá jako obrovské a pusté časové rozpětí, Lucile si však prošla takovou spoustou  věcí (kariéra dětské modelky, incest, milostné neúspěchy, smrt sourozenců, kariérní neúspěchy, alkohol, psychické poruchy, sebevražda), že se v žádné fázi jejího života vy, čteníři, nudit nebudete. Ona a její bližní se nejspíš taky zrovna nenudili.

Matka byla modrá, když jsem ji toho lednového rána našla doma, takovou sinalou modří s příměsí popelavé, ruce podivně tmavší než obličej. Ohbí prstních kloubů jakoby potřísněné inkoustem. 

Toto není spoiler. Takhle celá kniha začíná. A nebojte, nezatěžuji vás nějakým svým amatérským překladem, mělo by jít o překlad oficiální. Noc nic nezadrží jen ten typ knihy, u něhož je jedno, že už od začátku víte, jak skončí. Důležité tu není co, ale jak. Zaprvé jak Lucile k sebevraždě dojde, zadruhé jak to vypravečka formuluje. Od Delphine de Vigan jsem teď už přečetla všechno, co v češtině vyšlo, a je to pro mě spisovatelská hvězda. Kdykoli si chci odpočinout od laserů a stíhaček a hledám něco citlivého pro potěchu mé něžné duše (haha), Delphine je ta pravá volba. Ale vážně. Je dobrá.

Jaké to je psát o své rodině? 


Příběh Lucile je průběžně prokládán vstupy vypravěčky Delphine, která komentuje průběh psaní knihy: popisuje, jak, kde a od koho sehnala materiály o své matce, jaké má ze psaní pocity a podobně. Spoustě recenzetů, jejichž názory jsem četla, tyhle skoky do současnosti vadily, mně ale přišly perfektní. Nevím, jestli to bylo tím, že mám divný vkus, nebo tím, že jsem knihu četla v originále. Překlad může vyznění některých částí přece jen dost změnit. Každopádně se mi zdálo, že části o Delphine alias investigativní reportérce hezky rozsekávají příběh o Lucile na menší, stravitelnější celky, a paradoxně působily dynamičtěji než hlavní dějová linka. Navíc knihu tyhle části povýšily na jinou úroveň – díky nim to není jen "kniha o mé matce", ale taky kniha o tom, "jaké to je psát o své matce".

Právě v těchto částech Delphine přiznává, že fakta, která nám předkládá, si mohl každý, koho se na život své matky ptala, interpretovat různě. Informace jsou zmanipulovatelné, nepřesné. Delphine se snaží dívat z více úhlů pohledu, ví však, že objektivní nikdy nebude. Sama navíc přiznává, že neví, do jaké míru má v plánu psát věrnou biografii a do jaké míry beletrii. My se tedy můžeme ptát: co v Noc nic nezadrží je pravda a co fikce? A záleží na tom vůbec?


K Noc nic nezadrží jsem zpočátku přistupovala jako k biografickému románu. Ačkoli se zdálo, že v druhé polovině Delphine de Vigan trochu ztratila dech, konec byl napsaný tak úžasně, jsem zničehonic zapomněla, že čtu o člověku, který doopravdy žil. Najednou mi bylo jedno, co je skutečné a co vymyšlené; v rukou jsem držela skvělý psychologický román.

 5 / 5

Čtené vydání: 
Název: Rien ne s'oppose à la nuit. Autor: Delphine de Vigan. Vydalo nakladatelství JC Lattès, Paris 2013, 400 stran.
České vydání: 
Název: Noc nic nezadrží. Přeložila: Alexandra Pflimpflová. Vydalo nakladatelství Odeon, Praha 2012, 304 stran.

Taky byste si mohly/i chtít přečíst

5 komentářů

  1. Jů, není to ta autorka, od který si od tebe plánuju půjčit knížku? Každopádně zní dobře :3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ne, tak je to ta druhá :D Neva, tuhle si přečtu česky, díky za tip!

      Vymazat
    2. Není, to je jiná (Amélie Nothomb), ale tuhle ti můžu půjčit taky. :)

      Vymazat
  2. Krásná obálka a zajímavý příběh. A umět číst ve francouzštině je hrozně sexy! ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Haha! :D Pokud to člověk umí, pak možná jo, ale když se dáví při každém třetím francouzském "r", už je to horší. :D

      Vymazat

Hodně jste četly/i

Mám instáč

Právě čtu

tohle

Tři truchliví tygři
tagged: currently-reading
La Muerte y Otras Sorpresas
tagged: currently-reading

goodreads.com