Neuromancer: zřejmě jediná kniha, v níž je žena přirovnávána k bitevnímu letadlu

12 května

O kyberpunkovém románu Neuromancer se myslím jednou zmínil profesor Bílek na přednášce z poetiky. V jakém to bylo kontextu, to už mé paměti zůstane asi navždy utajeno. Když se mi tedy tahle kniha dostala pod ruku, měla v mých očích fiktivní nálepku "literární teoretik, kterého všichni žereme, doporučuje". Čemuž, přirozeně, nelze odolat.


Pokusím se, abyste byli v obraze víc než já po přečtení anotace. Z té jsem byla vážně jelen. Hlavní hrdina Case je podivný týpek, který je neustále na drogách. Kdysi býval cosi jako hacker ("kovboj kyberprostoru"), ale ve víc matrixovském slova smyslu. Při plnění jedné zakázky udělal osudovou chybu – pokusil se okrást své zaměstnavatele. Ti mu za trest poškodili nervový systém tak, že už se do kyberprostoru nedokáže připojit. Case hledá marně léčbu na nelegálních klinikách, až ho jednoho dne unese jiný podivný týpek, jenž ho zázračně vyléčí. Potřebuje si ho totiž najmout na jakýsi nebezpečný úkol.

Necháte-li Neuromancera projet Googlem, zjistíte, že i nejnadšenější fanoušci přiznávají, že je velmi obtížné se v knize zorientovat. Aby ne. Kromě vyčerpávajících popisů, které jsou na pozornost dost náročné, se navíc musí čtenář obejít bez jakéhokoli uvedení do světa, v němž Case žije. Vypravěč se neobtěžuje s nějakým kdy, proč nebo jak. Beze všeho jsme postaveni do už rozehrané hry, jsme vnější pozorovatelé, nemáme přístup k vnitřnímu světu postav a to, které momenty z jejich života máme právo vidět, nejspíš určuje pěkně zlomyslná vyšší síla.

Nad ním se sluneční paprsky filtrovaly přes rošt ateliérového okna, špinavého od sazí. Jeden díl, půl čtverečního metru skla, byl nahrazen dřevotřískovou deskou, vycházel z ní tlustý šedý kabel a houpal se pár centimetrů nad podlahou. Ležel na boku a díval se jak dýchá, na její ňadra, zakřivený obrys boku, vykroužený s funkční elegancí trupu bitevního letadla. 

Zmatek, ve kterém je těžké se zorientovat


Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, co mi na způsobu, jakým je Neuromancer napsaný, přijde tak zvláštní. Chybí tu jakékoli vnitřní monology či vhledy do cítění postav. Celý příběh je zkonstruován z dialogů a popisů kulis. A že jsou to důkladní popisy! Gibson si dal záležet na každém detailu, nejvíc pozornosti však věnuje bezesporu materiálům. Nylon, ocel, latex, dřevo, bavlna, teletina, sklo, dřevotříska. To je výčet jen z jedné dvojstrany textu. 


Na jakém úkolu vlastně Case pracuje? To se my i on dozvíme až na úplném konci knihy. V jiném případě by to snad podpořilo čtenářovo napětí. V případě Neuromancera jsem byla spíš naprosto zmatená z toho, co a proč vlastně postavy dělají. Snad za to mohl i specifický slang, který musí čtenář sám rozluštit, nebo trochu zvláštní syntax a úsečné repliky. Musíte se na čtení absolutně soustředit. Ze začátku se mi to dařilo, pak jsem se však jednou trochu ztratila a už se znovu nenašla.

Na druhou stranu. Něco na Neuromancerovi bylo. Mám ráda, když má kniha svou vlastní příznačkou atmosféru, o níž vím, že si ji budu dlouho pamatovat. Bod pro Neuromancera, protože tohle s přehledem splňuje. Dokud jsem ze začátku byla s to se stoprocentně soustředit na každé slovo, přišlo mi to geniální a spousta obrazů mě nadchla. Navíc, ke konci se ten zběsilý sled nul a jedniček v některých scénách zklidnil a začaly se střídat rychlé a pomalé pasáže – trochu jsem se cítila, jako bych, stejně jako všechny postavy, jela na drogách, ale moc se mi to líbilo. To střídání pomalého a rychlého, samozřejmě.

K četbě Neuromancera tedy doporučuji tablety z ginko biloby, mrkvovou šťávu nebo cokoli jiného, co by údajně mělo mít na mozek blahodárné účinky. Je mi trapné dávat knize nízké hodnocení jen proto, že mi na ni nestačila mozková kapacita, ale tak...

3 / 5



Název: Neuromancer. Autor: William Gibson. Originální název: Neuromancer. Přeložil: Josef Rauvolf. Vydalo nakladatelství Laser-books, Plzeň 2010, 335 stran.

Taky byste si mohly/i chtít přečíst

2 komentářů

  1. Zajímavá kniha, neslyšela jsem o ní, ale taky mám ráda tyhle neobvyklé psací pokusy. Jak se to čte je věc druhá, takže hodnocení chápu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem o ní dlouho nevěděla, ale jak jsem se dočetla všude na internetu, je to bible kyberpunku. No, možná právě proto jsem o ní neslyšela. :D

      Vymazat

Hodně jste četly/i

Mám instáč

Právě čtu

tohle

Tři truchliví tygři
tagged: currently-reading
La Muerte y Otras Sorpresas
tagged: currently-reading

goodreads.com