Vendy varuje: letní brigády způsobují modřiny na těle a šrámy na duši

06 dubna

Překvapuje mě, že jsem dodnes na blogu neventilovala své traumatizující zážitky z poslední letní brigády. Nejprve jsem čekala, až s onou prací skončím. Pak jsem na ni s chutí zapomněla. Ale čím více se blíží léto, tím častěji přemýšlím nad prázdninovými brigádami a vrací se mi vzpomínky. Dnes bych se o ně ráda podělila se světem. 

V létě 2013 jsem prodávala italské speciality v jednom malém obchodě na starém městě v Táboře. Nejprve bych vám chtěla vyprávět, jak jsem se k tomu vlastně dostala; není to úplně jednoduchá storka. Na jaře jsem absolvovala konkurz na zámeckou průvodkyni. Vyšlo mi to a několik týdnů jsem skutečně žila v iluzi, že překonám nejen lenost a naučím se odporně dlouhý průvodcovský text, ale že překonám i hrůzu ze samotného provádění. Ani jedno se nepodařilo, a tak jsem v samém rozkvětu prázdnin zděšeně hledala jinou brigádu, jíž bych nejen před okolím, ale hlavně před sebou ospravedlnila fakt, že jsem se vzdala tak úžasné práce, jakou průvodcování na Konopišti rozhodně bylo.

A tak začalo děvče, které umí italsky jen arivederči, grácia a pica, nevyzná se ve vínech ani v kávě a nemá rádo maso, prodávat prosciutto crudo, pasta fresca, tagliatelle integrali a espresso lungo.

S italskými názvy jsem značně bojovala. "Máme tady výborné stáčené víno... Piniot bjanko... teda Pinot blanco..." Základní gastronomickou terminologii jsem si však časem osvojila. Mnohem větší problém pro mě byly druhy masa. Nikdy, zdůrazňuji nikdy, jsem nedokázala na sto procent rozeznat prosciutto od specku. Vždyť je to obojí pruhovaný kus krávy. Nebo prasete? Já už nevím. Vzhledem k těm bílým pruhům to mohla být klidně sušená zebra. 

Ďábelský přístroj na krájení masa zřejmě vymyslel tyran, jenž nenáviděl nejen zvířata, ale i prodavačky uzenin. Nešlo ani tak o to, že bych se bála usekaných prstů. "Tak blbá, abych si uřízla kus vlastního masa, přece nejsem, že jo," říkala jsem si. Ale chcete-li na tomto stroji ukrojit zákazníkem požadovaný kus dobytka, musíte sakra hodně přitlačit. Lepší než posilovna, fakt.

Problémy s počty...


"Maturita z matiky znamená, že umím ceny integrovat, ale ne vracet správně drobné," napsala jsem to léto na blog. Kdykoli si vzpomenu na ty trapné situace, kdy se mi prostě nedařilo rychle spočítat, kolik mám vrátit, dělá se mi temno před očima a nejraději bych se zahrabala tři metry pod zem. Byla to absolutní bezmoc: jako byste měli vylézt na pódium a názorně předvést, jak velký jste dement.

Na to, abych nemusela počítat, kolik mám zákazníkovi vrátit zpátky, jsem si vymyslela pár strategií. "No, pokud byste to měl přesně, bylo by to úplně skvělý, já už tady vážně nemám skoro žádný drobný," naříkala jsem, skrývajíc za zády kasu, která přetékala mincemi.

... a s padajícími skříněmi


Nebyla by to správná letní brigáda, kdybych kvůli ní málem nepřišla o život, že ano. Za tuto historku jsem celkem vděčná, jelikož mi skvěle posloužila na první hodině francouzského Jazykového semináře, kde jsme měli z fleku odvyprávět jakýkoli zábavný příběh z vlastního života.

Hned v prvním pracovním týdnu jsem dostala za úkol nalepit štítky s českými popisky na balíčky špaget, které byly napěchované v dost vysoké kovové skříni. Tak vysoké, že byly potřeba štafle. A tak jsem se s jejich pomocí jala přilepovat ty zprodadené popisky. Čím víc jsem se nakláněla dopředu, abych dosáhla až do zadních koutů polic, tím víc se nebohé kovové skříni podlamovaly nohy, čehož jsem si bohužel vůbec nevšimla. Když se na mě z ničeho nic zřítila a na hlavu mi začaly pršet balíčky špaget, byla jsem naprosto konsternovaná. Chvíli jsem se válela pod tím náporem objektů, které na mě napadaly, a naivně jsem si myslela, že od sebe tu skříň sama odstrčím, postavím ji a budu dělat, jakoby nic. Nepovedlo se. Nakonec mě situace donutila co nejvíc ležérně houknout na svou nadřízenou, aby mi pomohla, a nasadit výraz, v němž se (snad) mísila pokora, klid, úslužnost, omluva a tak podobně.


Je práce v italském obchodě aspoň trochu multikulti zážitek? No, během dvou měsíců jsem si pokecala se dvěma cizinci. S Kanaďankou (anglicky) a Italem (česky). Kanaďanka byla milá, po čtvrt hodině, kdy jsem na ni krákala krkolomnou angličtinou, mi řekla, že umím anglicky moc dobře (haha). Ital si rozohněně stěžoval, že Češi dávají na pizzu quattro formaggi eidam a nivu. "Kdybyste se vy v Itálii pokusili o naše knedlíky, taky by to bylo příšerný," měla jsem chuť mu říct, "a pochybuju, že Asiati by vám tu vaši rozblemcanou rejži, který řikáte rizoto, pochválili." Ale držela jsem se kodexu, který říká, že zákazník má pravdu, usmívala se a kývala. 

Díky dennodennímu styku s italským rádiem jsem přišla na pár v pohodě písniček: třeba na boží Annalisu nebo Emmu. Také jsem přišla na to, že člověk jako já by nikdy neměl pracovat s penězi, možná by raději neměl pracovat vůbec nijak, protože tím škodí nejen sobě, ale i svému okolí. Leda tak jako uklízečka – nejvíc mě totiž bavilo leštění všelijakých skleněných ploch, ať už šlo o výlohu, stůl nebo mrazák. A nakonec jsem zjistila, že i ve chvílích, kdy se cítím jako největší debil, dokážu zatnout zuby a ztrapnit se ještě víc. To se hodí, ne?

Co vy a vaše zážitky z letních brigád? :) Dramatizujte, přehánějte a fabulujte, ráda si počtu!

Taky byste si mohly/i chtít přečíst

5 komentářů

  1. Hihi, taky jsem ráda leštila, byla to jediná zábava na brigádě v muzeu. V potravinách jsem dělala francouzských, hrůzu jsem měla hlavně z odhadu gramáže sýrů, vyhýbala jsem se pultu na sto honů. Za 3 týdny jsem ale dostala slušný peníze a 2 nabídky na rande :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hmmm, francouzský obchod bych radši, tam bych aspoň rozuměla názvům těch produktů. :D Pokud chtěl někdo sýr, ještě to pro mě nebylo takové utrpení jako krájení těch salámů. Nějak se to odhadne – kdyžtak se přikrojí nebo odkrojí. :D

      Vymazat
  2. Skvělý článek, vážně jsem se pobavila! Já ještě nikdy opravdovou letní brigádu neměla, jen ty normální celoroční, a akorát jsi mě teď utvrdila v tom, že se mi nikdy nic vtipného nestává :D
    Jinak jsem právě objevila tvůj blog a moc se mi líbí, rozhodně tu nejsem naposledy! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ono nic z toho, o čem píšu, v té chvíli moc vtipné nebylo... Takže buď možná ráda, že máš pocit, že se ti nic takového nestává! :D A to jsem moc ráda! .)

      Vymazat
  3. Ahoj, teda, to prodáváni italských potravin musela být paráda, to by mě bavilo. mám blog o brigádách, kdyžtak se podívej:-)
    https://studentkapracuje.wordpress.com/2015/04/08/hlidani-deti-skvely-zpusob-jak-si-privydelat/

    měj se hezky!

    OdpovědětVymazat

Hodně jste četly/i

Mám instáč

Právě čtu

tohle

Tři truchliví tygři
tagged: currently-reading
La Muerte y Otras Sorpresas
tagged: currently-reading

goodreads.com