Dveře do léta: milé a čtivé sci-fi o cestování časem

13 dubna

Další poprvé s legendárním tvůrcem sci-fi literatury. Tentokrát s Robertem A. Heinleinem. Dveře do léta jsem četla ve skromné paperbackové verzi od nakladatelství Laser-books, která nedrží sama otevřená, což mě vždycky trochu rozčiluje. Pro české čtenáře přeloženo u nás neméně (či snad ještě více) legendárním Pavlem Medkem. Co samotná kniha – hodí se k ní podstatné jméno legenda, nebo skromnost? Podle mě obojí.


Pro Dveře do léta platí skromný, ale dobrý. Vzpomínáte si na třetí díl Artemise Fowla nebo film Hibernatus? Oboje dvoje spojuje jeden prvek, a sice možnost uložit se k umělému zimnímu spánku a prospat tak podstatnou část života. To samé je možné i ve Dveřích do léta.

Inženýr Dan Davis konečně sestrojil přelomový vynález svého života: robota, který zvládá téměř jakékoli domácí práce. Kariéra se mi však rychle zvrtne, když ho jeho chamtivá milenka společně s jeho obchodním partnerem podvodem připraví o firmu a uloží ho k třicetileté hibernaci. Když se probudí v roce 2000, shledá, že jeho vynález ze sedmdesátých let někdo značně vylepšil; a co víc, ten někdo má shodné iniciály jako on sám. Výpadek paměti? Tak jednoduché to není.

Další sci-fi o cestování časem


Heinlein byl prý člověk, který vědě plně důvěřoval a viděl v ní naději do budoucna. Z románu je to dost znát. Pro mě to byla po celkem krátké době další kniha o cestování časem, tentokrát však zpracovaná mnohem vědečtěji, než tomu bylo u Mapy času. Tím nechci říct, že by to tak bylo lepší nebo horší, ale prostě jiné. Je to méně kreativní, zato však uvěřitelnější.

Osobně jsem první tři desítky stránek trochu trpěla a přemýšlela jsem, že knihu prostě odložím a už nikdy nedočtu. Moje snobská touha mít přečtené alespoň něco od každého z "Velké trojice science fiction" ale zvítězila. Jsem ráda, že jsem nakonec vydržela, protože se z Dveří do léta přece jen nakonec vyklubal čtivý, propracovaný a docela napínavý příběh. Což je obdivuhodné, vzhledem k tomu, že jej Heinlein napsal během třinácti dní.

 
Kromě čtivý, propracovaný a napínavý mě napadá ještě pár přídavných jmen, které by se hodily pro popis Dveří do léta. Příjemný, odpočinkový, nenáročný, nadprůměrný, uvěřitelný, představitelný. Říkám to poslední dobou nějak často (možná jsem trochu zmlsaná čtenářka), ale musím to říct znovu: škoda toho rozvleklého úvodu.

Dveře do léta jsou takovou tou knihou, která se tváří obyčejně, není plná z ničeho nic se odehrávajících zvratů a většinou ji nečtete zrovna se zatajeným dechem. V poslední třetině se však dozvíte, že je všechno promyšlenější a provázanější, než jste si mysleli. Závěrečné rozuzlení vás nepraští do nosu jako blesk z čistého nebe, spíš ho pomalu odkrýváte a postupně si uvědomujete, jak jste se nechali nepálit. Jako čtenář jsem sice nadšením do stropu neskákala, ale byla jsem velmi, velmi spokojená.

4,5 / 5


Název: Dveře do léta. Autor: Robert A. Heinlein. Originální název: The door into summer. Přeložil: Pavel Medek. Vydalo nakladatelství Laser-books, Plzeň 2012, 255 stran.

Taky byste si mohly/i chtít přečíst

2 komentářů

  1. neznam, ale vypada to zajimave, navic s vysokym hodnocenim od tebe :) pekne napsano

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jestli máš aspoň trochu ráda sci-fi, jdi do toho. :)

      Vymazat

Hodně jste četly/i

Mám instáč

Právě čtu

tohle

Tři truchliví tygři
tagged: currently-reading
La Muerte y Otras Sorpresas
tagged: currently-reading

goodreads.com