Nebe nemá dno: Androníková se vydává léčit si rakovinu do džungle

09 března

Kdybyste zjistili, že máte rakovinu, šli byste raději na chemoterapii, nebo si odjeli léčit duši do džungle? Po románu Zvuk slunečních hodin, který bych vám doporučila všemi deseti, napsala Hana Androníková další knihu, Nebe nemá dno. Tentokrát jde o příběh, který vychází z ryze vlastních zkušeností. "Jé, ty čteš knihu od tý ženský, která si vyléčila rakovinu v pralese?" ptala se mě nadšeně kamarádka. Bylo mi tak líto, že jsem musela odpovědět: "No, ale už je to pár let, co na tu rakovinu umřela..."


Stejně jako ve Zvuku slunečních hodin se i Nebe nemá dno odehrává hned v několika zemích - v Čechách, v Peru, USA a v Izraeli. Hlavní hrdinka Ama se poté, co jí diagnostikují rakovinu, vydává do amazonského pralesa léčit si duši. Protože tělo je přece jejím odrazem. Místo toho, aby se nechala napíchnout na kapačku, si tedy sbalí batoh a odjede do peruánské džungle.


Sebeironizující, lyrický i filozofický deník


Téměř celá kniha je složena z deníkových záznamů, později i z dopisů s jejími přáteli. I přesto, že je příběh dost pochmurný už od začátku, kdy chodí Ama do nemocnice navštěvovat umírajícího otce, se sem tam pousmějete, já se dokonce párkrát zasmála nahlas. Hlavní hrdinka je totiž vtipná a úžasně sebeironická. To se mně osobně moc líbilo - nejde o nějaké patetické žvástání nad zkaženým a promarněným životem, naopak. Jako by se ten pravý, svobodný život doopravdy začal odvíjet až ve chvíli, kdy Ama přijme smrt...


Věc, která vás musí upoutat hned při prvním prolistování knihy: chybí v ní velká písmena. Nejdřív mě to trochu vyděsilo a pochybovala jsem, jestli takovou knihu vůbec budu schopná dočíst, ale nakonec to zas tak rušivě nepůsobilo. Po pár desítkách stran si na to zvyknete a navíc, budete-li číst pozorně, zjistíte, že to není samoúčelné a má to svůj význam. 

zvedám hlavu, nebe mi padá do očí. chci být bláto. nahá na vlhkém těle země, měkká a tekoucí. nabírám tě, vtírám dovnitř, hnětu a polykám. tohle je kniha hledání. hledaní prodaného ženství. zotročeného ve jménu koulí. ženství s koulí u nohou, sevřené, železné boty, v postrojích, s klapkami na očích. ženství oškubané, vyprášené, opuštěné, v kabátě z rozumu, šaty s vlečkou, vyšívané, ale princezna to není, milý pane.

Trochu jako báseň v próze, nezdá se vám? Takhle lyrické a úvahové to ale není pořád. Poté, co se Ama vrátí z Amazonie, se vše trochu uklidní. Syrové popisy džungle ustoupí troše děje, hledání správné cesty a nalézání svobody... A nebojte se, že by to bylo moc duchovní. Není. Spíš filozofické, což se ale od podobného tématu dá celkem logicky očekávat.

Pokusu o jakési pseudoobjektivní hodnocení knihy se rozhodně zříkám, na to bych si v tomhle případě opravdu netroufla. Ano, sem tam to působí trochu zmateně a čtenář se ztrácí, ale je to plastické, autentické, své - a především napsané na základě skutečných událostí. Tahle nálepka zní vždy dobře, ne? 

Jak se stavíte k tomu, že někdo odmítne "klasickou a moderní" medicínu? Rozumíte tomu, akceptujete to, nebo si myslíte, že je to nezodpovědné? Je to otázka, která obvykle lidi dost radikálně rozdělí na dva tábory. Já třeba Aminu volbu celkem chápu.

Název: Nebe nemá dno. Autor: Hana Androníková
Vydalo nakladatelství Odeon, Praha 2010, 296 stran.

Taky byste si mohly/i chtít přečíst

7 komentářů

  1. Zní to vážně dobře, hlavně ty úryvky. Píšu si to na Seznam knih, co si chci jednou přečíst :) Díky za doporučení :) (I když jsem taky zvědavá, jak mi to půjde číst...)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná je od Androníkové na rozjezd lepší ten Zvuk slunečních hodin - tam je pořád hodně znát její styl, ale není to tak náročné. Nevím, jestli bych Nebe nemá dno byla schopná dočíst nebýt toho, že jsem Sluneční hodiny četla už dřív. Ale zkus prostě, co ti padne do ruky jako první, a sama uvidíš. :)

      Vymazat
  2. Podle mě je důležité, aby se každý léčil tou medicínou, která jemu o sobě vyhovuje, pokud tím nijak neohrožuje ostatní. :D Knížka vypadá hrozně zajímavě. Už jsem dlouho nečetla nic od českého autora. Zkusím. ;-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moje slova! :) A zkus, zrovna Androníková podle mě vážně stojí za to.

      Vymazat
  3. A o čem je Zvuk slunečních hodin? Andronikovou bych zkusila ráda, ale tohle téma mi moc blízké není (jakožto člověk, který má fobii ze smrti, bych rozhodně u rakoviny nejdřív šla do těch chemických srač....) :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš mladý pár a první polovinu 20. století - muž pracuje u Bati, v rámci pracovních povinností jede stavět továrny na boty do Indie, jeho žena (Židovka, což je později důležitý) mu mezi tím porodí v Čechách syna, dojemně se setkají cca po roce, nějakou dobu žijí v Indii, pak se vrací do Čech. Tam brzo vlítne Hitler. Tolik k ději, kdybych chtěla dodat víc, už bych spoilerovala. Je to hrozně krásně napsaný, způsobem, jakej málokde vidíš, ta Indie je fascinující, je to dojemný, smutný (když to říkám já, tak to něco znamená :D), slýchám, že je to považovaný za takovou tu "náročnější" literaturu, asi proto, že je to psaný z více pohledů a člověku chvíli trvá, než se zorientuje... Ale o to je to lepší! Pro mě je to masterpiece český literatury. :D

      Vymazat
    2. Dobrá tedy, řadím na "to-read" list :)

      Vymazat

Hodně jste četly/i

Mám instáč

Právě čtu

tohle

Tři truchliví tygři
tagged: currently-reading
La Muerte y Otras Sorpresas
tagged: currently-reading

goodreads.com