Asimov nechá lidstvo cestovat napříč věčností

09 února

 ... dokud Věčnost neskončí


Přiznávám se: ačkoli tvrdím, že jsem fanoušek sci-fi, Konec věčnosti je první kniha, kterou jsem od Isaaca Asimova přečetla. Na svou obranu můžu říct snad jedině to, že jsem dodnes byla (a navždy budu!) tak fascinovaná tvorbou A. C. Clarka, že jsem si nenašla čas na mnoho jiných autorů. 

Představte si, že se lidem doopravdy podaří sestavit stroj času. Skupina vybraných odborníků si vybuduje základnu, Věčnost, mimo čas, z níž může kontrolovat život na Zemi napříč stovkami, tisíci i statisíci století. Zkrátka napříč celou věčností. Kromě toho dokáží měnit realitu, zdá-li se jim, že se nevyvíjí ve prospěch lidstva. A že takového zásahu využívají často. Tohle všechno se stane už v naší blízké budoucnosti, ve 27. století, posledním století takzvaných Primitivních dob. My se však podíváme i do století 150 000.


Hlavní postava, provozní technik Věčnosti Andrew Harlan, má na starost právě ty změny, které se v dané skutečnosti musí odehrát, aby se lidstvu lépe žilo. Při prohrabávání spousty dat o životě na Zemi a provedených změnách však zjistí, že sama Věčnost ve století, v němž údajně vznikla, vlastně vůbec vzniknout nemohla. Tak jak to, že existuje? 

Konec věčnosti je zároveň také první kniha čistě o cestování časem, již jsem přečetla. Většinou jsem cestovala spíš vesmírem. Cesty v čase byly občas spíš takový vedlejší produkt.

Je neskutečně zajímavé vidět, jak by naši dobu mohl teoreticky vnímat člověk, který se narodil o víc než čtyři sta století později než my. Neumíme měnit skutečnost. Ať už na nás v budoucnosti čeká jaderná válka nebo celosvětový hladomor, nemůžeme tomu zabránit. Nejpravděpodobnější varianta skutečnosti nastane, ať chceme nebo ne. Jsme tak primitivní společnost.

Harlan si upřímně oblíbil ta podivná, mravně zkažená století, která ležela před počátkem Věčnosti ve 27. století. V průběhu patnácti roků si vybudoval podivuhodnou sbírku materiálů. Měl v ní dílo podivného autora jménem H. G. Wells, jinou knihu od jakéhosi W. Shakespeara, samé banální historky.

 Zbytečná romantika?


V Konci věčnosti to od začátku vypadá, že se budou prolínat dvě zápletky. Jedna, v níž Harlan řeší technické zapeklitosti kolem cestování v čase a existence Věčnosti, a druhá, ve které se snaží získat svou ženu snů. Z té romantické dějové linky jsem byla trochu rozpačitá. Ne že by tam vysloveně překážela, ale úplně klidně bych se obešla bez ní. Sci-fi je pro mě žánr, který se od podobných lidských prkotin dokáže oprostit. Nakonec se ale ukázalo, že Harlanova milenka Noÿs v Konci věčnosti nebyla jen pro parádu a její postava měla význam.


Přesto bych Noÿs přece jen skousla lépe, kdyby to nebyla tak blboučká slepice. Ani Harlan ale není zrovna velký sympaťák. Ještě štěstí, že všechno sledujeme jeho očima, a jeho špatné vlastnosti tudíž nevyplouvají na povrch až tak často. Tady navíc na jednotlivých postavách až tolik nezálěží. Mnohem zajímavější než sledovat konkrétní lidi je pozorovat celou společnost a její vývoj.

K tomu, abych Konec věčnosti mohla zařadit na svůj pomyslný seznam top sci-fi, mi na konci asi chyběla nějaká nadčasová a fascinující pointa, myšlenka, která by mě ohromila a donutila sedět s otevřenou pusou nad dočtenou knihou. To ale nemůžu očekávat od každé knihy a Konec věčnosti má i tak velmi povedený závěr. Celé mi to navíc přišlo neskutečně napínavé a skvěle propracované a to i přesto, že si spousta lidí stěžuje na rozvelklost a popisnost.

Pokud zatím nemáte zkušenosti s tou klasickou sci-fi minulého století, klidně bych vám Konec věčnosti doporučila. Já jsem měla od Asimova dost vysoká očekávání a on je bez větších obtíží splnil.

4,5 / 5


Název: Konec věčnosti. Autor: Isaac Asimov. Originální název: The End of the Eternity. Přeložil: Zdeněk Volný. Vydala nakladatelství Argo a Triton, Praha 2013, 267 stran.

No a teď mi řekněte, jaký máte vztah ke sci-fi? 
Myslíte si stejně jako já, že už je to dnes takový pozapomenutý žánr?

Taky byste si mohly/i chtít přečíst

6 komentářů

  1. Souhlasím s tebou - mám pocit, že sci-fi poslední dobou jako žánr trochu zapadává. Tedy alespoň v mém okolí je hrozně málo lidí, kteří sci-fi čtou a i já, přesto, že se nebráním jakýmkoli žánrům jsem tolik sci-fi knih nečetla. A to mě například téma právě cestování časem ohromně zajímá!
    Tak jsem ráda, že jsem na tuhle tvoji recenzi narazila a ráda si tuhle knížku přečtu :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přečti, já budu jen ráda, když se sci-fi trochu rozšíří, protože se o něm nemám vůbec s kým bavit! :)

      Vymazat
  2. Přiznám se, že od Asimova jsem taky ještě nic nečetla.. a upřímně mě to ani moc nenalákalo :")

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chápu, sci-fi ne každého láká... Ale je to škoda. :)

      Vymazat
  3. Asimova znám, slýchám jeho jméno často, ale zatím jsem se k němu ani pacičkou nepřiblížila. Budu to muset napravit, neboť sci-fi rozhodně můžu:) Krásná recenze! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To ráda slyším, že nejsem jediná milovnice sci-fi, která byla Asimovem dlouho netknutá. :) Přečti, stojí to za to.

      Vymazat

Hodně jste četly/i

Mám instáč

Právě čtu

tohle

Tři truchliví tygři
tagged: currently-reading
La Muerte y Otras Sorpresas
tagged: currently-reading

goodreads.com