Co mě za první semestr stihla naučit VŠ?

05 ledna

Po prvním semestru si připadám... Vlastně pořád stejně jako třeba před rokem. Nejsem o moc moudřejší ani dospělejší. Stále čekám na ten moment, kdy si s někým koupím první společný gauč a první poličku na knihy. Zatím to ale vypadá, že zůstanu ve volném pokoji u babičky a po VŠ se přestěhuji zpátky pod maminčinu střechu. To byla trocha pesimismu na úvod.

Ale abychom to trochu odlehčili, vysoká škola mi přece jen stihla dát něco do života.

1. Naučila jsem se sama obědvat


Pokud bych na gymplu neměla s kým jít na oběd, raději bych si šla koupit pár housek do Billy a snědla si je někde v ústraní. Rozhodně bych nešla sama do školní jídelny nebo nedej bože dokonce do bufeto-restaurace! Zjistila jsem však, že přijít na VŠ do menzy úplně sama není nic neobvyklého. Stejně tak jsem si zvykla chodit klidně sama i do Loving Hutu či jiných podniků, kde si člověk nemusí sednout a čekat, až k němu přijde číšník. To bych se přece jen cítila divně. 

Tohle si klidně nandám a sním sama.

Občas se to holt tak sejde, že obědváte třeba s deseti lidmi najednou. Jindy mají zase všichni z vašeho předobědního semináře další hodinu a pokud nechcete skonat hlady, musíte se najíst sami. Jde to a není to až takový trapas, jak jsem si myslela.

 

2. Vysoká škola? Tak trochu jiný přístup


Ve škole mi spíš ukážou, co bych tak ideálně měla za pár týdnů umět a znát, ale nikdo mě to nebude učit, ani mi to vtloukat do hlavy. Jestli se něco naučit chci, je to na mě. To platí podle mě především o bohemistice; o francouzštině (a prý obecně o všech jazycích na translatologii) o něco méně.

Vyžaduje se i určitá úroveň intuice. Tohle jste možná na střední brali, možná ne, ale my předpokládáme, že máte alespoň trochu cit pro obor, který studujete, a nějak to odhadnete nebo se sami rychle zorientujete. Chcete na škole zůstat? Chovejte se jako houba (ta na mazání tabule, ne hřib či bedle) a vsakujte do sebe všechny nové poznatky.

3. Alkohol se může konzumovat i ve všední dny


Pokud chcete jezdit domů už ve čtvrtek večer a přitom se trochu socializovat s novými spolužáky, nezbývá nic jiného než jít do čajovny, na pivo či na víno (a rozjedete-li to, pak i na panáka) ve všední den. Já jsem v tomto semestru měla takové štěstí, že mi nikdy škola nezačínala před desátou ranní. Vysoká škola mě tedy naučila opíjet se klidně i ve všední dny.

Tím jeden středeční večer teprve začal. 

4. Nahoď úsměv a hledej kamarády


Nechceš trávit dny sám? Tak se sakra snaž. Na střední školu jsem přišla jako malý hejtr, našla jsem si jednu kamarádku a s ní jsme celých šest let, které jsme na gymplu strávily, hejtovaly všechny a všechno. Na VŠ najednou nesedím devět hodin v lavici s jedním člověkem. Uvědomila jsem si tedy, že nezačnu-li se na lidi usmívat, nebudu se nejspíš bavit s nikým.

5. Naučila jsem se chodit pozdě


Možná to zní divně, ale já jsem vážně nikdy nebyla dobrá na pozdní příchody. Nešly mi. Všude jsem přišla MINIMÁLNĚ s desetiminutovým náskokem. Začalo to prvním srazem s bohemisty, kam jsem přišla o čtvrt hodiny později (brr, jak já jsem nenáviděla pozdní příchody a jak mi bylo trapně!), protože jsem neodhadla, jak dlouho z Ďáblic pojedu. A pak už se to vleklo se mnou a já zjistila, že ne vždy je možné přijít včas, a že občas se dokonce nic nestane, přijdu-li o něco později. 

I metro totiž může ujet.

Mám-li hodinu na to, abych ze Šporkova paláce došla do Jednoty na oběd a potom se přesunula na Palacha, dá se předpokládat, že prostě přijdu o něco později. Naučila jsem se otevřít dveře posluchárny až po začátku výuky jako by se nechumelilo, bez studu vejít a sednout si. Před půl rokem by pro mě byla podobná situace mimořádně nepříjemná, ale vždyť o nic nejde. Tak jsem prostě obědvala, no. 

6. Filda není fildou bezdůvodně


Díky studiu na vysoké škole jsem konečně zjistila, proč je na filozofických fakultách tolik oborů, které s filozofií na první pohled nemají nic společného.

Vnitřně jsem se vztekala, když prarodiče tvrdili, že jdu studovat filozofii. Jaké bylo moje překvapení, když jsem si po půlce semestru uvědomila, že ji vlastně doopravdy studuji! Nejen, že mám dva semestry filozofie v povinném základu, ona je i ta literární teorie založena z velké části na filozofii. Přečtěte si jakoukoli literárněvědnou studii a pochopíte. A když se v jazykových seminářích nedá řešit filozofie? Tak budeme alespoň řešit floskule jako filozofie marketingu nebo filozofie velkokapacitních drůbežáren. (To jako vážně.)

7. Všeobecné zaměření mělo své výhody


 Na gymplu jsem se namohla dočkat, až si konečně vyberu zaměření, které mě bude bavit, a zbavím se těch nesmyslů jako chemie či fyzika. Ano, doopravdy mě teď baví chodit do školy mnohem víc, ale hned v prvním semestru na VŠ jsem si uvědomila, jak málo jsem gymnázium tenkrát dokázala ocenit.

Och, krásné limity funkcí!

Matematika, chemie i biologie mi nakonec docela chybí. Nevážila jsem si toho, že mám přístup k základům prakticky jakéhokoli oboru. Mohla jsem se toho tolik dozvědět! Já jsem však trávila čas těšením se na VŠ. A to ani nemluvím o tom, jak mi schází předměty, které mě vedle jazyků také bavily, jako zeměpis nebo dějepis. Proto vyzývám ty z vás, kteří jsou ještě na střední: nenechte se odradit ne vždy dobrým přístupem vyučujícího a poslouchejte, o čem se mluví. Buďte zvídaví a chtějte se něco dozvědět. Tu možnost dlouho mít nebudete.

8. Vysoká škola je především úplně nový život


Nové město, noví spolužáci. První semestr je jedna velká párty. Seznamujete se s desítkami nových lidí. Pokud jste se na maturitním plese se slzami v očích loučili s tou nejlepší etapou života, teď vám dochází, že to bylo předčasné. Ať už bydlíte kdekoli, jste najednou o trošičku samostatnější. Spousta věcí už závisí jen na vás. Zároveň si začínáte uvědomovat, že se ta pravá dospělost blíží čím dál víc a vy si chcete užít posledních chvil, kdy nemusíte řešit hypotéky, daně a podobné věci, z nichž vám běhá mráz po zádech. 

Taky byste si mohly/i chtít přečíst

9 komentářů

  1. Skvělý článek. Jsem na tom nachlup stejně. :) Mimo jiné se i učím chodit na obědy sama. I na Jednotě. Tak až se ti někdy nebude chtít obědvat samotný, tweetni, třeba. :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky. :) A někdy tweetnu! Akorát asi až znovu začne normální výuka, teď o zkouškovém jsem v Praze jen na samotnou zkoušku a pak jedu hned domů... učit se na další. :D

      Vymazat
  2. Hezky napsané! :)
    Já jsem na vysoké byla jen chvíli, pak jsem bohužel musela školu opustit, protože jsem musela odejít z domu a neměla jsem sama žádné peníze. Takže jsem musela pracovat, a když člověk pracuje, tak nemůže mít denní studium. Je pravda, že za tu chvíli, co jsem tam byla, jsem pochopila, že pokud člověk nemá zájem studovat, tak tam nemá moc co dělat. Protože učitelé opravdu do hlavy nic vtloukat nebudou.
    Já jsem jinak studovala filozofii. Jakože se můj obor jmenoval doslova filozofie. Do teď nechápu, proč jsem tam vlastně šla, když mě to zas tak nebaví :D
    Měla jsem jít na češtinu, kam mě také vzali. Ale to by bylo stejně jedno, protože bych musela tak nebo tak studium ukončit.
    Budu se hlásit letos na dálkové studium, tak uvidím, jak to dopadne. Akorát mě mrzí, že o ty párty, kalby, kámoše, stěhování se jinam a podobně přijdu. Nedá se nic dělat no.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To mě mrzí, že jsi to musela ukončit. Mě by na filozofii asi nikdy nenapadlo jít, protože mě na střední moc nebavila. Ale teď si říkám, že to nemusí být úplně nezajímavé, na VŠ je přecejen pojatá trochu jinak než na SŠ. Teď mi vyhovuje víc.

      Vymazat
  3. Těším se na to, i když se bojím - hlavně toho, že si nejdřív buud muset nějakou tu školu vybrat. (Ale "filozofie velkokapacitních drůbežáren" zní fakt dobře...)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jojo, výběr školy... Mně se líbila hrozná spousta oborů, jakože stylem, že jsem si říkala "jé, to bych chtěla umět", ale věděla jsem, že bych se tam ani trochu nehodila. Jako třeba aplikovaná fyzika, softwarové systémy nebo demografie a sociální geografie... Ale vím o těch oborech něco? Ne. :D

      Vymazat
  4. Ráda jsem si článek přečetla, byť jsem v prváku byla 2004 :-) Zajímá mě to ale, protože jsem vždycky chtěla studovat ČJ, nakonec skončila na dvou jiných VŠ a teď objevuju kouzlo knižních blogů a hodlám se vetřít do komunity, jen ještě nevím kudyma :-)
    Ať se daří zkouškové!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě se větři, dobrých knižních blogů je podle mě hrozně málo. Jinak čeština a knihy jsou krásný koníček a pokud jsi místo ní vystudovala něco praktičtějšího, tak gratuluju. :) Mě sice tohle studium hrozně baví, ale mám trochu obavy, co s tím jednou budu dělat...

      Vymazat
  5. Naprosto výstižný článek, který mě ve vzpomínkách vrací zpět do prváku před sedmi lety :) Předtím jsem žila 19 let v malém městě, kde jsem odchodila i gymnázium, takže jsem vlastně nikdy netrávila delší čas jinde... Na stejnou školu se mnou nešel ani nikdo z mých spolužáků, takže jsem bhyla opravdu vhozená sama do cizího prostředí. Ale škola života to byla příjemná, na nic si nemůžu stěžovat.
    Vystudovala jsem češtinu a historii - na pajdě, ale současně i na fildě, takže tu všudypřítomnou filozofii mohu kvitovat. (Dokonce z ní mám zkoušku i teď na doktorském, tfuj!)

    OdpovědětVymazat

Hodně jste četly/i

Mám instáč

Právě čtu

tohle

Tři truchliví tygři
tagged: currently-reading
La Muerte y Otras Sorpresas
tagged: currently-reading

goodreads.com