Buzíčci: sbírka povídek, které vás nenachají chladnými

19 ledna

Buzíčci. Kde začít? Tolik emocí, tolik vzpomínek, přitom je to jen jedna knížka, jedenáct povídek. Po dlouhé době se mě nějaká kniha dotkla natolik, že jsem ji občas musela okamžitě odložit a ponořit se do myšlenek. Tohle téma pro mě tolik znamená. Téma homosexuality, homofobie a coming outů mám na talíři denně. Mám k němu co říct. Mohla bych vám vyprávět příběhy, které mi vyrazily dech. No zrovna nedávno třeba bývalý spolužák... Ale to by nebralo konce, nechám to na jindy. 

Malý tematický tip: odnaučte se říkat lesbička. Nikdo přece neříká heteračička. Je to dehonestující a 95 % leseb takové označení nakrkne, ačkoli to na sobě nedají znát. 


První povídka je skutečná zkouška ohněm. Na jednu stranu mě bavilo, že jsem gay bary, které dotyčný buzíček navštěvoval, znala. Valentino, Termix, StaGe, i ta předražená nejmenovaná kavárna. Buzeum, haha. Vždycky je hezké, když se můžete k prostředí příběhů jakkoli vztáhnout. Na druhou stranu si ale nejdřív musíte projít těmi největšími stereotypy: vykroucený buzíček, dark roomy, spousta kouření, penisy everywhere, a samozřejmě i nějaký ten virus HIV, bez něj by to nebylo ono. Překousnete-li však první povídku, čeká vás úžasná literární jízda.

Ještě než se do knihy ponoříte a vaše mysl bude (možná) přetížena miliony úvah, vás musí zaujmout ta obálka. Není prostě skvostná? Nenavrhl ji nikdo jiný než Martin Pecina, o jehož knize jsem nedávno psala

Vůbec si nejsem jistá, z jakého pohledu chci vlastně Buzíčky hodnotit. Z literárního, nebo ze společenského? Z čistě literárního hlediska jsem byla nadšená. Jan Folný každou povídku píše úplně jiným stylem. Takovým, který k danému příběhu hodí nejlépe. Je to čtivé, je to zábavné, roztomilé, pohoršující, dojemné i úsměvné. Od každého trochu. Od toho společenského hlediska se ale v tomhle případě nemůžu oprostit, na to je mi téma příliš blízké. Přála bych si víc happy endů. Je to tak, to bych chtěla. 

Počkejte, až jednou vypracuji seminárku na téma "homosexualita v jazykovém obrazu světa". Výsledek bude skandální. Hlavní hrdinka, lesba, z Roku perel od Zuzany Brabcové? Skončí v blázinci. Lesba Dora z Žítkovských bohyň? Umře mladá. Brumbál? Je to sice oblíbený, ačkoli trochu kontroverzní génius, ale žije a umírá sám. Reiko z Norského dřeva? V blázinci. Dost nelichotivý obraz. Ani ve filmech to není o moc jiné. Tak trochu jsem čekala, že to Jan Folný konečně spraví. Doufala jsem ve šťastné konce a menší množství stereotypů. Hřát u srdce mě však může fakt, že alespoň Anna a Marta žily šťastně a nepodváděly se, že.


Když už jsem se pustila do rozebírání sociálního rozměru Buzíčků, nerada bych zůstala jen na jedné straně. Například heterosexuální muži z toho také nevycházejí moc pěkně: v podstatě jsou to samí hulváti s flaškou rumu v jedné a šroubovákem ve druhé ruce. Ten šroubovák jsem si přimyslela, ale víte, jak to myslím. Pro účel silného příběhu ale všechny tyhle stereotypy fungují skvěle, to musím uznat. Bez nich by to, opět z toho literárního hlediska, asi nebylo ono.

Mohla bych se na to dívat i z druhé strany: ta přehršel všemožných klišé vlastně lépe než cokoli jiného upozorňuje na fakt, že to klišé jsou. Jen se bojím, že to nemusí všem dojít. 

V nějaké recenzi jsem četla, že se dotyčnému zdálo, jako by se Jan Folný snažil jednotlivé povídky propojit příliš násilně. Že to nepůsobí přirozeně. Mám opačný názor. Komunita gayů a leseb, zvláště pak těch pražškých, není moc velká. Stále narážíte na ty samé lidi.
#vyzkoušenozavás

Znáte-li knihy s teplým happy endem, sem s nimi. Třeba si jen špatně vybírám. Každopádně vám však Buzíčky doporučuji. Občas jsem u nich byla rozčarovaná, občas dojatá. Dali mi ale spoustu podnětů k přemýšlení. Vám je dají určitě taky. Protože tahle kniha se nedá přejít jen tak, mlčky. Ačkoli se společnost snaží tvářit, jakože homosexualitu bez problémů přijímá, není to tak. Sice už nikoho neupalujeme, stále ale přetrvávají názory (a zákony), které LGBT komunitě značně znepříjemňují život. Otázkou je, které z nich jsou adekvátní a které bychom měli co nejrychleji překonat. O tom musí rozhodnout každý z nás.

Co si o tom vůbec myslíte vy, moji drazí čtenáři? Akceptujete teplé holky a kluky, nebo jste z těch, kteří vždycky říkají: "U holek to ještě jde, ale u chlapů je to nechutný."? Tři interpunkční znamínka vedle sebe, moment moment, something went wrong over here...

Taky byste si mohly/i chtít přečíst

11 komentářů

  1. Buzíčci. Desítky recenzí. Desítky kladných. Musím si je přečíst! :) díky za recenzi :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Určitě přečti, stojí to za to. :) Jsem zvědavá, jak se ti budou líbit.

      Vymazat
    2. Jo a mimochodem, těší mě, že jsi to nazvala recenzí. :D .)

      Vymazat
  2. Tý jo, taky bych si to docela přečetla, ale pochybuji, že to najdu v dětském oddělení v knihovně :D.
    Je fajn, najít někoho, kdo téma homosexuality bere takhle v pohodě...já kdybych tohle četla, tak by mě spolužačka, se kterou sedím v lavici asi ukamenovala...
    Nehledě na to, že kdykoli se na tohle téma začneme spolu bavit, tak to končí tím, že mě podezírá, jestli prej "taky nejsem teplá, když se mi homoušové, tak líběj". Což fakt nejsem...:D. A to většinou akorát podotknu, že mi to v knihách nevadí a hned jsem podle ní "úchylná"...
    A já si taky myslím, že si to klidně právoplatně mohla nazvat recenzí, je pěkná! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jéé, tak to doufám, že tyhle názory spolužačku brzo přejdou! Zdá se mi škoda, když na téma homosexualita takhle reagují mladí lidé... My bychom ty předsudky snad už mohli překonat, nebo bychom aspoň měli být schopní se o tom bavit. :)

      Vymazat
  3. Nope, lesbička se říkat neodnaučím, protože "lesba" mi přijde hrozně... Nevím, tvrdé, ošklivé :D
    Jinak nevím, co říct. Pořád jsem to ještě nečetla :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mi to tak kdysi přišlo, ale nakonec jsem si zvykla a zní mi to neutrálně. A pořád lepší než lesbička! :D Představ si, že tě třeba prodavačka neoslovuje slečno, ale holčičko, to je v podstatě to samý (nebo hodně podobný) :D

      Vymazat
  4. Ráda si to přečtu. Zaujalo mě to.
    A mám okolo sebe dost homosexuálů a taky tolerantní okolí.=) Téměř se u naší generace nesetkávám s odmítáním homosexuality.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přečti! :) Já taky vyloženě s odmítáním ne, spíš s takovým tím postojem a la: "Lesbičky??? Sexyyyy!" a "Gayové? Když mi to necpou, tak ok, ale je to humus." Což je podle mě prostě jen další forma homofobie.

      Vymazat
    2. Někdy jsme se na to téma bavily s mojí holkou, a obě jsme se shodly na tom, že nám přijde ještě horší "Můžu se k vám přidat?" než obyčejný "To co děláte je hnusný."... Ale každej to možná má jinak.

      Vymazat
    3. To je pravda, "můžu se k vám přidat?" nebo třeba "neuvěřím, dokud to nepředvedete" je taky výborný. Nechápu, co si ti lidé myslí. Heterosexuálnímu páru by něco takového přece nikdy neřekli.

      Vymazat

Hodně jste četly/i

Mám instáč

Právě čtu

tohle

Tři truchliví tygři
tagged: currently-reading
La Muerte y Otras Sorpresas
tagged: currently-reading

goodreads.com