Střeva nejsou odpadkový koš. Dejte si se mnou vegan detox

08 prosince

Spousta lidí je nebere vážně. Oni ale tvrdí, že je veganství zbavilo nejrůznějších nemocí. Že jim pomohlo jako žádné léky na světě. Zatímco léky mají desítky vedlejších účinků, ovoce, zelenina a vega potraviny ne. Co můžu ztratit? Mě už Crohn nebaví

Koketuji s tou myšlenkou dlouho, ale tenhle víkend jsem se rozhodla ji už doopravdy realizovat. Nemůžu slíbit, že se budu stravovat vegansky, jen tak sama sobě, je mi totiž jasné, že bych to pak nedodržela. Tímto to sděluji světu, a tím pádem mezi mnou a světem vzniká takový malý závazek. Slíbila jsem si, že to zvládnu. Když to nezvládnu, všichni to budou vědět. Tak já vám teda dokážu, že to dokážu!

Jablíčka, sója, tofu, těstoviny a banány... Budu si užívat


Největší překážkou bude moje neznalost. Uvědomila jsem si, že o spoustě produktů vůbec netuším, zda jsou vega, nebo ne. Nemám ponětí, co jím. Takže věřím, že sem tam pozřu něco neveganského omylem. To mi musíte odpustit. A stejně si nemyslím, že je možné se stát 100% veganem ze dne na den. Jestli je v mém chlebu sušená syrovátka, ne vždy amatér jako já uhlídá.
Samo, že mám trochu strach ze sociálního odtržení. Už nebude tak snadné jít s někým na oběd.

Ale jdu do toho. Zkusím několik veganských týdnů a uvidím, co to dá. Tak nějak cítím v kostech, že teď je super chvíle na změnu a že teď bych v sobě mohla najít trochu sebekázně a ta kuřata si odepřít. Sýry, jogurty, vajíčka ani mléko mě nějak zvlášť nemrzí. Stejně je jím tak málo, že už je to k veganství jen pár kroků.

Máte-li hodinku a půl čas, doporučuji dokument Forks over knives. Myslím, že je zajímavý i pro ty, kteří se o veganství nezajímaví. Není to jen o tom, že zvířátka jsou roztomilá, jezme travičku. Pokud vás to zaujme, zkuste i videa od FullyRawKristiny, která sice není klasická veganka, ale fully raw vegan. Mě docela inspirovala.

Tady je ještě takový background k článku. Zamýšlela jsem ho původně jako úvod, ale nakonec jsem se tak rozjela, až jsem došla k závěru, že tak dlouhý úvod článku ani moc nepotřebuji...

Že mám Crohnovu chorobu, se vlastně lidé mohou dozvědět jen dvěma způsoby. Tím prvním je číst můj blog po opravdu dlouhou dobu. Druhým by bylo stát se jedním z mých nejlepších kámošů a postupně to ze mě dolovat. Vyložit to někomu jen tak, najednou, mi v podstatě nevadí, je to však tak složité, že se mi do toho nikdy nechce. 

Dozvědět se, že jsem měla zánět střev, je poměrně snadné. Obvykle na to přijde řeč, když zmíním, že jsem byla na gymplu dva roky omluvená z tělocviku, protože jsem byla po operaci. A nebo taky tak, že se někdo zeptá, proč jsem o hlavu menší než moje o čtyři roky mladší sestra. 

Vždy jsem ta nejmenší a bohužel mě nezvětšila ani drsná image. Ani květákovitý účes.

Málokdy ale dojde řeč na to, že mám ten zánět vlastně non-stop. Proč? I posvátná západní medicína totiž přiznává, že o Crohnovi vlastně nic neví a neumí ho zcela vyléčit. Umí ho na chvíli potlačit, ale projevuje se vlastně pořád. Občas méně, občas více. Mluvit o tom je tak komplikované, protože nikomu nemůžu říct, čím je ti způsobeno, jak se to léčí, jak se to projevuje... Buď to není jasné, nebo je to neskutečně individuální.

Já jsem vyzkoušela snad všechno. Od léků přes různé kapačky nebo homeopatika po operaci. Operace vážně pomohla. Tak, jako těch několik měsíců po ní, jsem se nikdy necítila. Po nějaké době se to ale začalo znovu kazit. Od té doby jsem na tom nikdy nebyla tak hrozně jako před ní, je to ale taková sinusoida. Někdy to jde, někdy (a zvlášť v poslední době) mě chytají téměř křeče v břiše. U mě je ale snad tím nejhorším a paradoxně i nejvíc život narušujícím projevem únava. Taková ta únava, která se promítá do všech sfér života.

Ze začátku, když přichází to horší období, si vždy říkám, že jsem se prostě jen špatně vyspala, je to "jarní únava", "podzimní únava", mám moc práce... Jenže postupem času si všímám, že už to nemám na co svalit. A navíc, řekněte někomu, že si myslíte, že jste nemocní, protože jste unavení. Spousta lidí odpoví: "Ale nene, jsi jen líná!" nebo: "No a co, já jsem taky unavenej a nevymejšlim si hned nemoc."

A mě už to nebaví. Nebaví mě si pořád kupovat v lékárně železo, abych byla schopná fungovat. Nebaví mě půl roku brát pět léků, potom je vysadit a za dva roky je nasadit znovu. Vždyť je to vopruz. Nasazení veganské diety je asi to poslední, co jsem ještě nevyzkoušela. Alors allons-y !

Stop zaneseným a prohnilým střevům (fuj, to je nechutný). Ne nadarmo se tomu říká "civilizační choroba".

Startuji detox

  • Uvědomila jsem si, že jím neskutečně málo ovoce. Napravit!
  • Tak málo piju! Ráno si uvařím půl litru čaje na celý den... A večer se vrátím a často ta lahev není dopitá! Ne že bych neměla čas, spíš zapomínám. Rozhodně napravit. 
  • Stop živočišným bílkovinám. Chci lehce stravitelná jídla. Chci se vyčistit. Moje střeva nejsou kontejner na odpadky.
  • Fastfoody nepřipadají v úvahu. Končím s nimi. Nějaký nápad, jak ve čtvrtek trávit volnou hodinu na Hlaváku, když si nemůžu sednout do Burger Kingu, haha? V Neoluxoru je nahoře nějaká kavárnička, že jo?
  • Nebudu v opilosti kouřit. Nebudu.
  • Kam se půjdu v poledne stravovat, si holt budu muset promyslet den předem. Zčeknout menzy, zjistit, že se tam opět nenajím, a vymyslet podobně levnou alternativu.
Přijímám tipy na dokumenty o veganství, knížky, články, odkazy, tipy na vega restaurace v Praze, zkušenosti vašich známých... Díky! Případně... Jdete do toho se mnou? :) Budeme detox buddies?

Taky byste si mohly/i chtít přečíst

11 komentářů

  1. Tak preju v detoxu hodně štěstí, sama jsem tak nějak pofidérní vegetarián (nojo, s babi se přece o jejím obědě hádat nebudu), o veganství jsem ze zdravotních důvodů taky přemýšlela, jenže ty sýry! Hermelín! Eidam! Niva!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Joo, tyhle já naštěstí nějak zvlášť nemusím, takže s tím bojovat snad tolik nebudu. Pro mě bude prostě asi nejhorší vyhnout se jídlům, která jsou naprosto všude, přemoct lenost a zajistit si vega jídlo... Ale kde by to teoreticky mělo být snazší než v Praze? Teď je vhodný čas na změnu jídelníčku! :D

      Vymazat
  2. Proč se chceš stát hned zrovna vegankou? Z článku jsem pochopila, že tohle přesvědčení v tobě nenarostlo, když trávíš například něco ze svého času v Burger Kingu a občas kouříš (!!) v opilosti, jíš málo ovoce a zeleniny atp.. Být veganem není jen o pečlivém výběru potravin... Nicméně detox je dobrá volba, pro začátek. Držím ti palce, ale rozhodně by pro tebe bylo méně demotivující, kdybys začala od nižších levelů.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za komentář. :)

      Nepřijde mi, že by pro mě veganství byl až takový skok. Jak jsem řekla, mléčným produktům se vyhýbám už dlouho, zrovna velký milovní masa nejsem (ale ano, sem tam, když mám hlad, si dám kuřecí burger ve fastfoodu), vajíčka mi vůbec nejedou. Omezovat živočišnou stravu se snažím už déle, ale ještě nikdy jsem si neřekla "tak, ale teď už vážně a žádné uhybání a la jeden malý řízek mě přece nezabije".

      Můj současný jídelníček se tedy NEskládá z mnoha živočisných produktů. Jsem hodně rýžový, těstovinový typ. Nejčastěji jím těstoviny nebo rýži z různými zeleninovými omáčkami, miluju zeleninové saláty... Chci ale do svého života zařadit i víc ovoce, které jsem do teď moc nejedla, a ta zvířata konečně úplně eliminovat.

      Chápu, že veganství je hlavně životní styl, který neleží jen na stravování, a netvrdím, že se chci přes noc stát veganem se vším všudy. Ze začátku mi ale jde hlavně o stravu, protože mě k veganství ženou hlavně zdravotní důvody, i když s těmi etickými také souhlasím. Ale nejsou pro mě v tuto chvíli rozhodující.

      Snad jsem ti odpověděla na otázku. :)

      Vymazat
  3. Nemohla bych být vegankou, a to z jediného důvodu: maso nejím, vejce bych oželela a mlíko bych kupovala neživočišný (stejně piju čtvrt hrnku denně v kafi), ale svý kožený bundy a bot a tašky bych se vzdát nedokázala. (Jsem pokrytec, já vím...)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mně jde zatím jen o složení jídelníčku. Popravdě, jestli nosím něco koženého ani netuším, nějak si na to nepotrpím, ale asi ne, bylo by to nejspíš o hodně dražší, než věci, které si normálně kupuju :D.

      Vymazat
  4. P.S.: Mám ráda Loving hut. Třeba ten na Andělu vypadá úplně jako nějakej fast-food (a je i mezi nima), takže ten pocit budeš mít stejně :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Loving Hut je i na Andělu? To je super, dneska tam zrovna jedu, tak se tam možná podívám. Díky za tip :)

      Vymazat
  5. Bývalá spolužačka má taky Crohna, je to svinstvo. Přeju ti hodně štěstí, abys našla svojí vlastní rovnováhu, já tyhlety extrémní styly moc nemusím, ale pokud mi to nikdo necpe, je to každého volba :) Třeba mi pak poradíš, jak mít kvalitnější (byť živočišnou) stravu, nebo aspoň kde ji hledat :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem to považovala za extrémní, ale čím víc jsem se o to zajímala a poznávala lidi, kteří tak žijí, tím víc mi přijde, že to vlastně extrémní není ani trochu... Ale jo, je to určitě každého věc a rozhodně nikomu nechci svoje názory nutit. :)

      (Ale když se nad tím člověk tak zamyslí, hodí za hlavu všechny stravovací návyky a stereotypy... Tak je pití mlíka a jedení vajíček vážně nechutný, a teď neberu v potaz, jestli je to zdravý, nebo ne. Zvlášť ty vajíčka! :D )

      Vymazat
  6. Baví mě variabilita tvých článků :) Super! :)

    OdpovědětVymazat

Hodně jste četly/i

Mám instáč

Právě čtu

tohle

Tři truchliví tygři
tagged: currently-reading
La Muerte y Otras Sorpresas
tagged: currently-reading

goodreads.com