Zásady spokojeného bydlení v blízké budoucnosti. Snad

10 listopadu

Poslední dobou stále častěji sním o tom, jak ráda bych bydlela sama. V Praze. Úplně sama. Pár metrů čtverečních jen pro sebe, absolutní svoboda, klid a ticho kdykoli si zamanu. Má vysněná lokalita je okolí Letenského či Strossmayerova náměstí. To by bylo bájo. Se svým současným rozpočtem bych si však nemohla dovolit ani byt zašantročený kdesi v Řepích.

Strossmayerák by šel, díky.
Snít ale můžu. Mám už vymyšlenou spoustu vychytávek a pravidel, jak bych si své bydlo vedla. A tak si je sepíšu a jednou, až budu díky svému filologickému vzdělání vydělávat tunu peněz, si je připomenu. 

Aplikujeme minimalismus


Můj byt není skladiště věcí, kterých se chtějí zbavit moji příbuzní. Proto neakceptuji přepravky plné růžovo-zlatých porcelánových hrnků, kterými mě chce obšťastnit babička, ani igelitky z Intersparu s teplými papučemi od dědy, protože byly tento týden ve slevě. Pokud mi někdo na kolaudačku přinese sošku, obrázek nebo takové ty nechutné chlupaté kytky (!), přestane být mým přítelem. Budu mít jednu jedinou rostlinu, a to krásný vzrostlý fíkus. 



Na knihovně ještě výš než v horní polici...

Na zbytečné věci, které si chci nechat, bude speciálně vyhrazena horní police knihovny (a na ty hnusnější cetky, k nimž mám nějaký citový vztah, prostor za knihami). Tak to mám i ve svém současném pokoji: právě teď na mě z horní police civí maturitní noviny, pouťové růžičky, malá Eiffelovka dovezená z Paříže, lastura z Etretatu, maturitní sklenička, černá škraboška a několik dalších pytlíkovin. Jsou věci, které vyhodit nemůžete. Ale já se jich pokusím vyhodit co nejvíc.

V jednoduchosti a parketách je krása


Potřebuji parkety. Je celkem jedno jaké, hlavně prosím ne lino! Stěny chci bílé nebo slonovinové. Kromě stěny za kuchyňskou linkou - tam bych chtěla miniaturní kachličky v různých odstínech šedé (tohle jsem si vysnila už dávno, ale v dnešním kontextu ty odstíny šedé tak skvěle nezní). 

Nekupuji televizi. K čemu? Za prvé ji doma zapínám jen opravdu výjimečně. Za druhé si ji můžu pustit i na notebooku. Nechci rádio, nechci žádné super reproduktory. Nejsem fanoušek hlasité hudby a s reproduktory, které má můj nebohý starý notebook, se spokojím.

Pamatujete si tu scénu z Přátel, kde se Joey ptá, k čemu má proboha člověk natočený gauč, když nemá televizi? Gauč bude u stěny, natočený do místnosti. Ha. Abych mohla sledovat dění v mém bytě.

Menší vychytávky: patro a bobík

Bez něj by to nešlo.

Můj první byt bude spíš menší než větší. I když bych se s postelí v obývákuchyni smířila, dřevěné patro by bylo perfektní. Měla bych ložnici alespoň trochu oddělenou. V tom případě bych ani nepotřebovala postel, stačila by mi matrace na zemi. Proč ne? Spala jsem tak, když jsem byla malá, a nemůžu si stěžovat. Na ní bych si představovala spoustu polštářů a vedle koberec, který vypadá jako ze zvířecích chlupů, ale je samozřejmě umělý. Nebudu šlapat po králíčcích.

Konečně realizuji dlouholetý sen - koupím si ratanové, kulaté křeslo, jež nazývám bobík. Toužím po něm snad od té chvíle, kdy ho mé oko poprvé uzřelo. Bude trůnit hned vedle knihovny. 

Byt nejen pro mě


Mám tři sourozence. Dva z nich jsou tak malí, že bych mohla být jejich matka. Když jsem se v šestnácti rozhodla, že už jsem dost drsná dospělačka a chci jezdit do Prahy na pařby, přespávala jsem většinou u babičky. Já těmto puberťákům ráda poskytnu svůj rozkládací gauč. A nejen jim. Kdykoli mě mohou navštívit či u mě přespat i mí pražští, táborští, sezimáčtí nebo miličínští přátelé (a další z těch různých mimopražských periferií). Ti nejbližší asi prostě dostanou klíč od bytu. 



Ačkoli chci bydlet sama, nechci být úplně sama... Takže dveře budou všem milým existencím otevřeny. Lidé za mnou budou kdykoli moci přijít na čaj. Nebo jim můžu poskytovat služby veřejné knihovny. Protože až budu mít ty peníze, plánuji svou sbírku razantně rozšířit.

Několik zásad

  • Můj byt je nekuřácký prostor. Pokud tento fakt nebude akceptován, dotyčného potrestám dle aktuálního rozmaru.
  •  Miluji zvířátka stejně tolik, jako miluji pořádek. Proto chlupatí čumáčci nepřekročí můj práh, ani kdyby byly seberoztomilejší. 
  • Sošky neberu, ale budete-li mě chtít potěšit, přijímám voňavé svíčky a zelené čaje.
  • Obrázky na stěnách jen v pár kusech, pouze v paspartách bez rámečků. Nejlépe vytištěné obrázky z Geometry Daily (dva mám v pokoji už teď).
  • V kuchyni budu mít vždy dostatek těstovin, rýže, sóji, tofu, čočky, rajčat, cibule, lilků, vajíček a uzených ryb. Bude-li si ho návštěva přát, jsem ochotná koupit příležitostně kravské mléko.

Máte taky nějaké zásady, jak bydlet? Bydlíte sami? Inspirujte mě!

Taky byste si mohly/i chtít přečíst

10 komentářů

  1. Já bydlím už druhým rokem hned u metra na Flóře, v malém pidibytečku o dvou pokojích, chodbičce a koupelně. Jsem tam se svým bráchou. V každém pokoji jsou postele v patře kvůli prostoru. A v jednom z nich je navíc i kuchyňský koutek.

    Mám tam svůj vlastní pokoj, ale nebydlím sama - to je podle mě ideální kombinace, protože jinak bych si asi věčně připadala moc osamělá.

    Vzhledem k tomu, že postel mám v mezipatře, tak je pro mě nejdůležitější můj gauč. Je zářivě červený, pohodlný a je u zdi s výhledem na pokoj. A také jsem si na něj vydělala komplet sama, to je pro mě taky zásadní. :) Televizi nemám, to by byl fakt zbytečný výdaj. Taky jsou pro mě důležitá velká zrcadla - opticky ten prostor zvětší (+utiší mou zvědavost, když odcházím z bytu a chci vědět, jak vypadám).

    A s minimalismem naprosto souhlasím, čím méně věcí, tím lépe. Kromě knih, samozřejmě, s těmi naopak prosazuji maximalismus. :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Pravda, kdybych bydlela sama doopravdy, asi bych se taky někdy cítila osamělá až moc. V téhle chvíli je ale asi jedno, co by mi vyhovovalo víc, protože jestli si někdy v blízké budoucnosti najdu byt, určitě bych si musela nájem s někým rozdělit. Tenhle článek je jen taková krásná utopie... :)

      Chtěla bych jedno vážně velké zrcadlo, nejlépe na celou postavu. To by bylo super. :) A s maximalismem co se týče knih souhlasím! Kniha je podle mě nejhezčí bytová dekorace.

      Vymazat
    2. Pojď bydlet se mnou :D Až se totiž budu chtít přestěhovat do Prahy, nebudu chtít mít byt úplně sama pro sebe, ale nebudu mít s kým bydlet :D

      Vymazat
    3. Hele jako proč ne! (Měly bychom maxi knihovnu, chachachaaa.) Akorát bych si musela konečně začít nějak regulérně vydělávat, a to nevím, jak zařídit :D.

      Vymazat
    4. No to jsme dvě :D Takže až budeme vydělávat, najdeme si byt, jo? :D

      Vymazat
  2. Taky jsem vždycky přemejšlela, jak bude vypadat můj byt, ale pak mi došlo, že nikdy bydlet úplně o samotě nebudu a ani nechci. Jediný co vím, je, že tam budu potřebovat pořád něco měnit (to dělám už teď, i když hodně omezeně), a budu tím neuvěřitelně srát kohokoliv, kdo tam bude bydlet se mnou.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. S tím asi mít problém nebudu, nejsem fanoušek změn a mám ráda, když věci zůstávají jak jsou :D.

      Vymazat
  3. Můj studentský pokoj se skládá z třech kusů nábytků podél jedné stěny. Potřebuju zázrak, abych jednou měla vysněný, malý pražský byteček. Jedna velká místnost + koupelna. Velká postel na vyvýšeném pódiu. Okna do ulice. A u jednoho z oken široký parapet, kam si budu moct sednout s knížkou. Tak.

    OdpovědětVymazat
  4. Hezký článek, já mimochodem bydlím na Letné a zrovna jsem psala článek o zbytečnosti telky, ale bydlení o samotě doporučit nemůžu, hodně času na VS jsem trávila sama v bytě, bylo to docela smutný. A taky jsem se tam bála :-)

    OdpovědětVymazat

Hodně jste četly/i

Mám instáč

Právě čtu

tohle

Tři truchliví tygři
tagged: currently-reading
La Muerte y Otras Sorpresas
tagged: currently-reading

goodreads.com