Proboha, proč furt čteš? K čemu ti to je?

17 listopadu

"Víš, my jsme asi vyrostli úplně v jiném prostředí, ty jsi radši doma, máš ráda klid, zatím co já jdu rád v pátek a v sobotu... nebo vlastně i v ty ostatní dny, do hospody, mezi lidi, pokecat si..."

Nejsem si jistá, jestli se právě chystám obhajovat spíš čtení, nebo introverzi. Zdá se mi, jako bych musela oboje obhajovat čím dál častěji. Neustále do těchto složek mého života někdo ryje. 

Krafejme a hemzejm, ale s mírou


Předevčírem jsem šla spát snad v půl třetí, přesto jsem ráno vstala v sedm a jela domů. Proč? Nejen proto, že se mi blíží zkouška z psycholingvistiky a discussion orale a musím se učit. Těším se domů. Na klid, rušený jen mým bušením do klávesnice, otáčením stránek nebo srkáním čaje. Na teploučkou zelenou deku, do níž jsem zabalená. Světe, neměj mi za zlé, že mám ráda klid. Že jsem po pátku sociálně vyčerpaná a že bych byla moc ráda sama i nebýt pátečního večera. 

Často nevím, jak obhájit to, že čtu. Připadám si, jako bych měla vysvětlit, proč piju vodu, proč musím spát nebo proč mám na hlavě vlasy. Přesto je to pro spoustu lidí cosi nevysvětlitelného, neobvyklého, cosi, co mě od nich distancuje, protože dnes, v době, kdy už máme (prý) 4D kinematografii, videohry a hlavně pusu, kterou můžeme celý den krafat, se nečte. Je to, jako bych do školy místo autobusem jezdila na koni. Pro někoho už je i autobus skoro takový přežitek jako kůň. Vždyť máme přece všichni svoje auto!

Ve čtvrtek jsme si udělali rodinný výlet po knihkupectvích a antikvariátech.


Upozornění pro všechny, kteří jsou sto let za opicemi: v Academii mají super výprodeje, Solaris a Markétu Lazarovou jsem koupila dohromady za čtyřicet korun!

Světe, nesměj se mi za to, že jsem si v knihovně půjčila Sociologii literatury jen tak z plezíru, i když ji číst vůbec nemusím. Vypadala zajímavě, pochop to.

Čtu ze stejného důvodu, proč se jiní dívají na filmy, proč lezou po skalách, proč plavou, proč chovají kočky, proč vyšívají nebo proč jezdí na koni. Jednou provždy: čtení se nerovná asociálnost. Ano, není to zrovna aktivita vhodná pro skupinu lidí. Ale to je na ní to krásné! Je to jen naše. Nikdo nám nemůže nadiktovat, jak si představit to, o čem čteme.

Mimochodem, i my, introvertní čtenáři, máme přátele a rádi se bavíme! Právě teď se těším z nových fotek. Taky si tak rádi prohlížíte fotky z akcí? Já se miluju! Ve chvíli, kdy na párty zmerčím foťák, se nemůžu dočkat, až budu konečně před objektivem.





Proč jsi šla zrovna na bohemistiku a francouzštinu? Proč radši nestuduješ něco užitečného? Tam tě naučí tak akorát číst, ne, haha. 

Haha. Tohle už nechám na vás. Do jakého tábora patříte vy? Jsou podle vás filologické obory k ničemu? Nebo jsou užitečné? Čím podle váš může člověk s takovým vzděláním prospět společnosti?

Taky byste si mohly/i chtít přečíst

3 komentářů

  1. Pěkný článek, taky to mám podobně.

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím, že je super studovat něco, co tě zajímá. A vlastně je super samo o sobě to, že tě něco vážně zajímá :)

    OdpovědětVymazat
  3. Naštěstí jsem tohle nikdy nikomu vysvětlovat nemusela :) Lidé mě prostě brali takovou, jaká jsem byla - buď se mnou komunikovali i přes to a nebo se se mnou zkrátka nebavili, ale nikdy se mě nikdo na nic neptal.

    Každopádně já zjistila, že moje touha trávit večery doma a v klidu pramenila spíše než z přirozené introverze z toho, že jsem s lidmi kolem sebe neměla až tolik o čem mluvit. Na vysoké jsem na oboru, který mě baví, a hlavně kam chodí lidi se stejnými zájmy. Lidi, se kterými můžu nad šálkem čaje rozebírat Labyrint světa a ráj srdce a kteří chodí do hospody s kytarou, aby si mohli zazpívat. Takže teď chodím ven podstatně více než dřív.

    Na druhou stranu pořád miluju takové ty chvíle, kdy si zalezu do postele, upíjím kakao a listuju knížkou :)

    A k závěru tvého článku - podle mě je důležité vybrat si takový obor, se kterým budeš sama spokojená. Něco, co tě bude bavit, a kde budeš mít naději, že jednou najdeš naplňující zaměstnání. Pro někoho jsou naplněním peníze, pro někoho radost z činnosti, pro někoho užitek, který jeho snaha přinese druhým...je to dost individuální.

    A rozhodně nesouhlasím s tím, že by byly filologické obory k ničemu, Já si třeba moc ráda přečtu francouskou knihu přeloženou do češtiny. Francouzština je navíc krásný jazyk a trochu mě mrzí, že jsem se ji nikdy neučila. Třeba bych mohla někdy začít :)

    OdpovědětVymazat

Hodně jste četly/i

Mám instáč

Právě čtu

tohle

Tři truchliví tygři
tagged: currently-reading
La Muerte y Otras Sorpresas
tagged: currently-reading

goodreads.com